Pouť do Santiaga de Compostela – Den 4
Moc jsem toho nenaspal, celou noc lilo a byla mi zima. V alberge krome sprchy nebylo skoro nic, takze jsem hadry premachnul v ruce a povesil na postel. Rano k me nelibosti zjistuju, ze jsou furt ve stejnym stavu, jak po vytazeni z umyvadla. No, bude to muset uschnout na tele a na krosne. Oblikat se po ranu promrzlej do studenych, mokrych veci asi nebude jeden z tech prijemnejsich zazitku vodcamcad. Nijak zvlast se necouram, ale z baraku vychazim zase posledni. Venku na me cekaji moji americti fellaz a vyrazime spolu. Achilovky mam dost ztuhly, takze prvni kilak jdu jak naprcanej kacer, ale pak se zahreju a je to lepsi. Kalhoty mam zas hned od bahna a jeste k tomu porad vlhky, to vcerejsi prani se vyplatilo.
Cestou mijim dve zensky bez batohu, rikam: „Where’s your stuff?“ … „Oh, we sent it ahead“ … Pockat co? … To nepla ne? … Smejdky mudlovsky. Potkavam hospudku u reky, docela bych dal pivko, ale nechce se mi riskovat ze zas ztuhnu takze pochoduju dal. Paty mazu voltarenem, sice moc nevim na co to je, ale nic jinyho nemam a uskodit do snad nemuze. Nastesti se mi zatim vyhybaji puchyre (zaklepavam), samozrejme jsem preventivne oblepenej uz od prvniho dne. Na chvili se ke mne pripojuje jeden bilej chlupatej smradoch, je hodnej takze mi to neva, ale kdyz se vyritil z pozarohu, tak mi malem povolil sverac.
Dneska potkavam docela hodne poutniku. Na rozdil od prvniho dne, kdy jsem sel celou dobu na samohyla, je to docela prijemna zmena. Vidim mlady, stary, bily, cerny, zluty, cily, vetchy, tlusty, hubeny, hrbaty, pajdavy.. proste zoologicka. Chvilu jdu sam chvilu s nekym, lidi se bratrickujou a chcou si povidat. Semtam ze krovi vyskoci cigan prodavajici pomerance po euru. Kupuju. Dnesni plan je dvaadvacitka do Pamplony. Ty paty jsou celodenni osina v zadku, takze du snekoidnim tempem. Na druhou stranu, clovek neutece starejm a obcas ze dozvi nejaky to moudro. Nejvic me bavila Australanka Christine, ktera je vysoce postavena politicka v Cambere. Prej budou hlasovat o zmene hlavniho mesta.
Posledni hodina cesty se vlece, moje namakany telo si na zatez zvyka nejak pomalu, sokujici. Pred Pamplonou vlezu do obchodu pro jabko, dostavam k nemu zadaco jeste banan. Zas tak mizerne snad jeste nevypadam ne?! Whatever, muchas gracias senorita, uz tam vazne chci bejt. V Pamplonskym alberge hodim veci na postel, hadry do pracky a vyrazim hledat nejaky kvalitni jidlo. Postesti se.
Vracim se zpatky pres centrum a je tu dost zivo. Nejdriv si rikam na co tady vsichni stoji tu frontu? Pak mi dojde ze tu lidi proste postavaj pred putikama, kecaji, kali a radujou se ze sobotniho podvecera. K tomu hezky ulicky a hlasita ziva hudba .. a atmoska je na svete. Chvilu se ochomejtam kolem, ale uz si potrebuju natahnout nohy.
