Pouť do Santiaga de Compostela – Den 12
Cil: San Juan, 25 km. Vecer tesne pred zabrednutim mne jeste stihl jeden vynervovanej cmoud z vedlejsi palandy prichystat mensi dramicko. „Bedbugs! Bedbugs!“ (nejvetsi obava poutnika – blechy v posteli) .. Stojim pred nim jak oparenej, nacez pohotove zasahuje Sara, ze to byli „jenom“ svabi .. Jo tak dik za uklidneni.
Uprostred noci se zas probouzim zimou a musim navliknout nekolik vrstev. Kdyz v cimre vyjimecne neni prostatik, nikdo nechrape, nemasturbuje nebo nemluvi ze spani, cloveku je klendra jak na Sibiri a stejne se nekolikrat za noc probudi. Jedna z prvnich vet po ranu mezi poutnikama zni: „Jak ses vyspal?“ Semtam (ne moc casto) se stane, ze dotycnej odpovi: „Fajn.“ Nacez nasleduji uznaly pohledy, poplacani po rameni a reakce typu: „Ty se teda mas.“
Vyrazime do pofiderniho pocasi. Nejdriv je zima a zatazeno, pak vysvitne slunko, necez zacne prset a v momente, kdy clovek slozite vypreparuje mikinu a plastenku, zacne zas svitit a ve vterine je o 10 stupnu vic. Je nedele, coz znamena, ze po ceste mame s nakupovanim utrum. V alberge je nastesti v provozu mini-market, jehoz inventar sestava ze sardinek, rajcat, chipsu, uvarenych vajec, naplasti na puchyre, cvakatek na nehty, poutnickych holi a peciva. Jestli mam podesate za sebou obedvat bagetu, tak at to ma uroven!
Pred polednem uz mam v sobe dve kapucina a prvni pulku dnesni streky slapu jak hodinky. Odpoledne mne zas energii dodava zajimava priroda. Sice furt jak zajici klickujem mezi kaluzema (nekdy pres celou cestu), ale okolni tajemny les, huste prorostly pestrobarevnym mechem, mistu dodava charakter. O zabavu se mi u jedne obvzlast zradne pasaze postara Sebastian, kterymu ujede noha a do bahna se s hlasitym cvachtutim zanori po kotnik. Ke konci dne uz se zas ozyvaji moje ubohy nohy, takze potrebuju voraz. Zatimco se usazuju k odpocinku na jeden ze slizkych parezu, sjede mi batoh do bahna, coz zase naoplatku velice pobavi Sebastiana.
V San Juanu nemame moc co resit. Je tu jedina ubytovna, kde se musime i najist (podobna kvalita jak vcera), kostel kam zavitame na poutnickou msi a mala utulna baruvka, kde s nekolika dalsima batuzkarema otacime decky cervenyho po 60 centech jak na bezicim pasu. Diky bohu, vino je vyborny! Sprahnem se s italskou tanecnici Rakel (ktera se zna se Sarou.. small world ha?) a sympatickym germanem Bastienem, kterej je celej zhavej se k nam zitra pripojit.
