Beskydy, Zlatý Orel

Na víkendovej trípek vyrážíme už ve čtvrtek odpoledne. To je taková akurátní délka víkendu, která nám vyhovuje. Současně jde o rozlučku před mou pracovní cestou s Jetsurfem na Floridu, kam odlítám hned v pondělí na měsíc.

Hotel Zlatý Orel byla skvělá volba. Pokoje útulný, výborná kuchyně, wellness, kulecovej stůl a venku jezírko s lavečkou jak dělanou na pohuleníčko. Přímo u hotelu začíná strmá Krkavčí stezka, která nás za dvě a půl hodiny přivádí na vrchol Lysé hory, odkud by býval byl vskutku okouzlující výhled, kdyby na okolních kopcích neležela mlžná deka. Samotná cesta, vystlaná listím z právě opadávajících stromů a vymalovaná nádhernou podzimní paletou barev, to však více než kompenzuje. K tomu počasí na jedničku a borůvkovej mega knedlík – trek hodnotím na devět z deseti (minus bod za ten výhled)

Další den nasedáme na kola a brzy přicházíme ke zjištění, že je zle. Včerejším výšlapem znavený prdelní svaly dostávají těžce na prdel. Plán je následující – urazit 15km z Ostravic do Trojanovic, nechat se lanovkou vyvézt na Pustevny a pak skopečka bez větší námahy zpátky. Po bolestném výkonu napříč malebnou krajinou a golfovým hřištěm Čeladná, přijíždíme k lanovce, která je mimo provoz. Paťa to na místě balí, nasedá i s kolem do taxíku a jede pro auto. Já se ve chvilkovém záchvěvu odhodlanosti rozhoduju pro třičtvrtěhodinovej výšlap na převod 1/1. Sraz máme nahoře, kde se ještě z posledních sil zvládáme dokulhat k soše Radegasta vychutnat si zasloužený pivo. Sice místo lanovkou nahoru / na kole dolů jsem jel na kole nahoru / autem dolů, ale i tak to bylo boží.

V Ostravicích se mimochodem nachází místní klenot – Beskydský pivovárek, kde skvěle vaří (pivo i jídlo). Za tři dny jsme přišli na návštěvu dvakrát.

• 
•