RIVIÉRA
[20.-24. 7. 2020]
Potěšeni pobytem na Lago di Garda vyrážíme na jih, směr moře. Tříhodinová jízda nezajímavým terénem suššího charakteru nás ukolébává do letargické nálady. Vrcholnou vezdejší ubikací jest Cinque Terre, neboli pět pestrobarevných vesniček, vybudovaných bok po boku do skalnaté pobřežní linie italské riviéry. Propojeny kostrbatými cestičkami a vlakovým tunelem, lákají návštěvníky ze všech koutů. Je k podivu, že i zde najdeme pasti typu hnusný mojito a hnusný kafe za bambilión. Možná jsme jen měli pech. Ale jinak hezký.
Další zastávka: Pisa. Je parné odpoledne a na delší procházku není nálada. Poprvé si troufáme vytáhnout naše elektrická kolečka do nějakého města a ne naposled, jak se máme dovědět v následujících dnech. Člověk na onewheelu je totiž velmi efektivní turista, neboť stihne za krátký čas prozkoumat velkou plochu. Vypadá to, že do měst pěšky už chodit nebudeme. Ultimátním pojezdem byla pak promenáda v Nice, která svou šířkou připomíná letištní runway.
Úzkým, nahrubo vytesaným tunelem vjíždíme do Monaka. Bentley, Aston Martin, Ferrari – kam se podíváš. Od Prada kabelky po trojposchoďovou jachtu, v Monaku to je. Nemůžu si pomoct, ale cítím tu trošinku zašlou slávu. I přesto si odvážím jeden značně barvitý zážitek. Zaparkovat v Monte-Carlu, s dodávkou, bez GPS (všude tunely), to mi jednou za život stačilo.
Podél francouzské riviéry pokračujeme dál na západ do měststečka s jednoduše zapamatovatelým názvem: Saint-Jean-Cap-Ferrat. Tento oválný výběžek do moře posloužil na začátku 20. stol. baronce Rothschildové jako vhodná lokalita pro zbudování jejího sídla. Prohlídka vily Ephrussi de Rozhschild ve mě vyvolává dětskou fascinaci touto bankovní rodinou, která (mimochodem) dost možná šéfuje celému světu. Prostoru v ulicích opět není mnoho, občas je zapotřebí chirurgické práce s volantem. Celkově je to tady takové stísněnější. Ale hezký!
Podle aktuálních podmínek střídáme spaní v kempu a spaní v přírodě, je to tak 50:50. Kempy stojí kolem 30€ a kromě záchodu a sprchy nemají pro nás přidanou hodnotu. Začíná být docela nesnesitelné horko, naštěstí noci jsou příjemné a spí se relativně dobře (přiznávám, 21. dní už uplynulo, je možné že na neustálé kopání, boxování se a vrzání jsem si už zvykl).
