Pouť do Santiaga de Compostela – Den 14
Kolem 10 nas po prohyrene noci z postele vytahuje vune „crépes frances“ s rozpustenou cokynou a slehackou, ktery nam Sebastian (puvodem z franc. Montrealu) chysta na rozloucenou. Doprovodime ho na okraj mesta a loucime se klasickym poutnickym pozdravem, buen camino. Jsem trochu smutnej. I kdyz se zname jenom tyden, prijde mi to jako rok. Lidi se tady poznaji rychle a je to unikatni vztah. No, treba se jeste nekdy potkame. Se Sarou a Bastienem sedime na promenade u reky, popijime kafco a vyhrivame se na slunku. Burgos me jako mesto oslovil, docela bych si dokazal predstavit tady na nejakej patek vyhodit kotvy.
Dneska chilluju, posedavam po malebnych lavkach v parku, setrim nohy (chodim jak duchna s artrozou) a s cistou hlavou a usmevem na tvari si uzivam pocit bezprostredni volnosti. Vsedni den poutnika ale vypada trosicku jinak. Vstavacka do tmy nasakle ruznorodym zivocisnym pachem po pofidernim spanku je na dennim poradku. Nasleduje setsakramentsky dlouhej cundr, pri kterym cloveku hlavou projede pomerne nestandardni portfolio myslenek. Ke konci dne prebira oteze telesna unava a radost z dosazeni cile, zpusobujici celkovou mentalni pohodu. Musim uznat, ze obcas mi to tady dava zabrat, ale to bude nejspis tim jakej jsem gaucovej povalec. Na druhou stranu me bavi jak odlisnej mam denni program, jak bezny problemy mestanskyho nefachcenka postradaji na vyznamu, jak pomalu najednou tikaji hodinky a ze vseho nejvic jaci lidi chodi po svete.
Roli sefkuchare prebira Bastian, kterej nam dneska pripravil neco, co nelze nazvat. Na jednom taliri mam brambory, mrkev, ananas, maso, cibuli, syr, rajce a avokado, na druhym bananovou zmrzlinu a v ruce pivo. Hned jak se zitra rano vystridame na mise, sme zpatky na ceste. Odpocinkovej den bodnul, ale uz chci bejt zas v pohybu.
