Pouť do Santiaga de Compostela – Den 21
No, dneska to zacina vyborne. Co krok to hrebik do nohy. Tahnu se jak sopel a vsichni mne rano zdrhaji. Nicmene zanedlouho se potkavame na zahradce u snidane a to ve velmi zajimave sestave. Krome Bastiena, Huana a Luise je tu jeste onen svihak v kvadru jmenem Eugene, praktikujici joginsky pozdrav slunci, dale pricmoudlej kudrnac Ramon z Barcelony, prerostlej tlustoprd Gareth z JARu, architekt Steve a fetak (soudim podle zjevu) Frederico z Italie, uzvanena Cornelie a … kde se vzala tu se vzala stara znama Valentina! Vsichni maji v planu stravit v Leonu 2 noci a tak rovnou bookujem apik v centru pro 10 lidi. Dneska to vypada na parteeeey!
Nova cool grupa, vydatna snidane a luxusni pocasko mi vstrikavaji optimizmus do zil. Dokonce jsem schopnej az do Leonu drzet tempo a Cornelie se na me nalepila jenom asi na hodku. Haficko me bavi Eugene, kterej se nachazi ve velmi podobne zivotni etape jako ja a celkove jsme si dost podobni. A tim chci rict, ze je to krutoprisnej swagger. Nedavno dodelal vejsku, prazky planuje prohyrit a na podzim miri do Australie. Vitej v klubu kamo.
Dnesni streka je z tech kratsich a novy lidi ji delaji jeste o neco prijemnejsi. Co se tyce prirody a okoli, tak bych usek Burgos – Leon nazval nudnejsi casti camina. Bylo par fajnovych vyhledu, ale celkove se to s prvni tretinou neda srovnat. Prichazime do Leonu, sedime venku u pivka a opalujem si ksichty zas chvilu zprava. Frederico vypada, ze mu docela sploucha na majak, lita po ulici jak urvanej ze retezu a na kolemjdouci vykrikuje „Cannabis?! Cannabis?!“ Cornelie neco plynnou italstinou husti do Valentiny, Bastien na tindru opet ladi svoje vecerni randicko (a takyze ho doladi, jeste ze mam samostatnej pokoj) a ja felim s Eugenem a Luisou. Ta je taky celkem zjev, vlasy si nejspis neucesala od zacatku cesty a od rana je nalita.
Na ubytku jenom rychle probehnem sprchou a uz se zas vyrazi do viru velkomesta. Vypadame jak banda skvoteru a dost mozna tak i smrdime, ale co.. zdeji jsou na poutniky snad zvykli. Venku to zije, Spanele po sobe jeci jak magori (chvilku mi trva nez pochopim, ze si nechcou dat pres drzku, ale jenom si normalne vykladaj). Ve stylove putice objednavame vysperkovanej tapas a nekolik desitek flasek cervenyho. Noc zakoncujem v mistnim klubu, kde se vsichni bez zabran vrhaji primo doprostred parketu. Nejsilenejsi kreace predvadi Frederico a fakt, ze mu prumerne kazdych deset minut ujede noha a rizne sebou o zem ho narozdil od nas ostatnich absolutne neznepokojuje.
