Kyoto, Hakone, Shinkansen
Po čtyřech šílených dnech v Tokyu se přesouváme do Hakone, lázeňskýho městečka v horách. Hakone oproti Tokyu působí asi jako tamagoči oproti nejnovější raketě Elona Muska. Chill a onsen (tradiční jap. lázně) s výhledem na Mt. Fuji je přesně to co teď potřebujem. I přes jeho vesnický ráz, funguje v Hakone (jako všude v Japonsku) moderní dopravní infrastruktura, složená z vláčku, lanovky a pirátské lodi, jenž brázdí sopečné jezero Ashinoko. V rámci vyhlídkovýho okruhu si ke svačině kupujem černý vajíčko, uvařený v horkým prameni, jehož zkonzumování údajně prodlužuje život o 7 let. Pro jistotu dávám tři.
Baterky dobitý, na druhej den vyrážíme do Kyota. Cestování na dlouhý štreky v Japonsku je zážitek samo o sobě. Všechny větší města jsou spojený vysokorychlostním vlakem Shinkansen (Bullet train). Shinkansen je setsakramentsky rychlej (300 km/h) a je prostě boží. Wifi, zásuvky, sprchy, kuřáckej koutek, jídelní koutek, spousta místa a už sem říkal jak je rychlej?! Kdybych měl celejch 14 dní jenom jezdit Shinkanzenem křížem krážem po Japonsku, tak jsem happy. I like! A nejlepší je, že můžete kalit jak chcete a nikdo Vás neprudí.
Co mě ovšem nevýslovně prudí, jsou koše. Resp. žádný koše tady nejsou. Nikde. Na ulici, na zasávce, na záchodě – prostě nejsou. Takže odpadky s sebou taháme celej den jak popeláři. Ironický na tom je, že automat na pití je na každým rohu a v obchodě jsou i vajíčka zabalený po jednom, tak co s těma petkama a obalama máme sakra dělat?
A teď už pár řádek o tom podstatným. Kyoto je jednoznačně kulturně nejnabitějším městem Japonska. Jako jedno z mála, bylo Kyoto za 2. světové války uchráňeno před bombardováním. Díky tomu se dochovalo nějakých 2000 chrámů, geisha discrict Gion a spousta dalších památek. Za 4 dny stíháme prolézt víc chrámů, než za posledních 20 let života a moje fotoalbum začíná vypadat jako pexeso pro buddhisty. Pravou geishu jsme neviděli, ale zato jsme viděli hodně fejkových. Dojem z duchovních míst trochu kazí obrovský množství turistů, ale tak to holt dneska chodí. Japonští turisti jsou extra otravní. Šermířské souboje selfie tyčema jsou na denním pořádku.
V průběhu pobytu v Kyotu se nám daří vecpat trípek do nedaleké Nary, podívat se na pár dalších chrámů (aby toho nebylo málo) a hlavně zablbnout s ochočenýma srkama v parku. Ty se naučily klanět, čímž si od lidí žádají sušenku. Když jim ale sušenku nedáte, tak Vám sežerou kus trička. Na 2 hodiny máme o zábavu vystaráno. Mimochodem, říjen je skvělá doba pro pozorování srnek. If you know what I mean 🙂
Na závěr ještě několik všeobecných poznatků o Japonsku. V celé zemi je znatelná vysoká technologická rozvinutost. Od hrajících vyhřívaných záchodů, přes automaty všeho druhu (na pití, jídlo, cigarety, simky, jízdenky, objednávání/placení v restauraci/obchodě) až po Shinkansen. Japonská zahrada je demonstrací smyslu pro detail a pečlivost s jakou čtyři zahradníci opečovávají jednu borovičku je impresivní. Zároveň je v běžným životě stále vidět typická asijská nevskusnost, kýčovitost, špína a zastaralost (např. oproti Austrálii, kde všechno vypadá jako z pohádky). Bydlení je často dost stísněný s výhledem do zdi nebo na vlakovou kolej.
Příští zastávka – Hiroshima.
