BENÁTKY bez ČÍŇANŮ & LAGO di GARDA

Autor Tripblok. · 5 ledna, 2021

[14.-19. 7. 2020]

Máme to kousek, tak přidáváme spontání zastávku v Benátkách. Ne že by to byl můj nápad, už jsem tu kdysi byl a nejspíš to nebyla žádná hitparáda, neboť nejživější vzpomínka, co mi utkvěla v paměti, je na neskutečnou nutellovou zmrzlinu. Pravda, že Benátky jsou nechvalně proslulé turistickou vytížeností a čekat na prohlídku baziliky sv. Marka 2 hodiny v člověku nezanechá zrovna adrenalinovou stopu. Určitý vliv nejspíš měl i fakt, že mi tehdy bylo nějakých 13 let. O to víc však dnes můžu docenit skutečnou podstatu tohoto ikonického, vodou protkaného města. Uličky jsou téměř vylidněné, gondoliéři se kopou do zadnice, před bazilikou na náměstí nečeká ve frontě ani jeden člověk a nutellovou zmrzlinu stále mají! Letošní rok je vskutku unikátní dobou pro návštěvu míst, která pro svou krásu, ztratila svou nádheru (kvůli turismu). Jsem nucen přehodnotit svůj zastaralý, nemastně-neslaný názor na Benátky, na příjemně pozitivní, navíc velmi kladně posílený neopakovatelným momentem, kdy přerostlý racek drze přistál mojí snoubence na hlavě a ukradl jí z ruky kus pizzy.

Následující den patří Veroně, městu Kapuletí lásky a dlažebních kostek. Pozornost strhává dochovalý amfiteátr z 1. století, jenž poeticky dokresluje siluetu hlavního náměstí. Uličky z kočičích hlav jsou krkolomné, parkování nemožné, fandům zvýšené tepové frekvence můžu doporučit projížďku po centru Verony dodávkou.

V podvečer pokračujeme dle Lucčina plánu (za což jsme vděční, protože my dva nikdy plán nemáme (a taky to tak dopadá)) k monstróznímu Lago di Garda. Noc před příjezdem jsme strávili v přírodě na nedalekém kopci, kde nám společnost dělal pán z Pákistánu. Přišel sem rozmlouvat s Aláhem a naší přítomností nebyl nadšen o nic více, než my jeho. O to míň ho potěšilo nabídnutné pivo. Sušenku však neodmítl, což zpečetilo naše přátelství.

Věhlasné italské jezero Lago di Garda, připomínající svou rozlohou spíše moře, je vklíněné do úpatí Jižních vápencových Alp, jimž z výšky 2218m panuje hora Monte Baldo. Ta se těší především přízni paraglajdistů, kteří zaclání v lanovce se svými nadrozměrnými batohy, jenž na vrcholu promění v padák, načež ladně hupsnou z útesu. Jako fotografický objekt jsou však užiteční. Opodál se pasou kravky a výhledy jsou spektakulární. Břehy jezera okupují roztomilé vesničky, tu a tam plážička. Voda je čistá a příjemná. Lokalitě bych vytknul jen dvě věci. Prostoru není mnoho, domky jsou nahuštěné na sebe a parkování je opět pain-in-the-ass. Zadruhé, díky trychtýřovitému tvaru se na severním cípu jezera pěkně rozfoukává, ale není kde nahodit draka, takže k mému zklamání kraluje hladině windsurfing. Alespoň Jiří Korn by měl radost.

Na Gardě jsme se zdrželi 3 dny, stáli jsme v kepmu za 37€/noc – byl moc hezkej a u vody. Za parking jsme porůznu vysázeli kolem 20€, za lanovku 22€/os. Dvoutýdenní zásoby alkoholu padly za vlast jednoho deštivého večera, který si moc nepamatuju. Tak jsme se rozloučili s parťáky Luckou a Ričim, bylo to s Váma osvěžující a zábavné!