Melbourne & Great Ocean Road
Melbourne má rozhodně co nabídnout. Krásný historický baráky, retro šaliny, undergroud, top-notch reštyky všeho druhu, hipsterský kaféčka, do toho moderní architektura, mrakodrapy, obchody, pasáže, veřejný facility a launge, hriště, parky, duchovní budovy všech věrců i bezvěrců, řeka a spousta dalších fajnovejch míst. Centrum (neboli city/CBD) je propletený uličkama s graffiti a nápaditým street artem. Všechno tady působí energicky a tak jakoby moderně oldschoolově. Čtyři miliony obyvatel, každej z jinýho kouta světa, každej si jede svůj swag. V půlce 19. stol. se v okolí Melbourne začali těžit zlatý nugety o velikosti pozadí Haliny Pavlovské a od té doby tady prachy stříkají ze země jak horký prameny. K tomu si přidejte talent a motivaci všech těch migrantů, kteří byli dost schopní, aby vypadli ze své prašivé země a výsledkem jest nadčasově vibrantní město, co má styl. To všechno si zasaďte doprostřed nejúrodnějšího vinného kraje Austrálie a obežeňte magnificentním pobřežím. Už chápu, proč se v žebříčku nejlepších měst světa Melbourne opakovaně umisťuje na prvním fleku. Akorát počasí je pofiderní. Čtvero ročních období se bezproblému vystřídá v průběhu jednoho dne.
Naším zájmem číslo jedna v těchto končinách je však velkolepá Great Ocean Road, jenž se táhne 250km podél jižního coastu Victorie. Po víkendu ve štadtlu a jednodenním degustačním zájezdu do bujného Yarra Valley si půjčujem káru a vyrážíme na bjůtifuální roadtrip. Tuhle cestu se nesluší projet na jeden zátah. Co 10 kiláků je potřeba stavět a kochat se tou krásou. A samozřejmě obrážet místní sklípky a poctivě degustovat. To by nám šlo.
Po 3 dnech na Great Ocean Road a punk spaní v autě přejíždíme na olivou farmu, kam jsme pozvaní od Sama, bratrance našeho ex-šéfa Patrika. Tenhlencten týpek je docela číslo. Vysloužilý pilot Singapour airlines, majitel Etihad stadionu v Melbourne a producent nejfajnovějšího oliv. oleje na jižní hemisféře (říká on, ale ne že by kecal). Samova farma není tak úplně farma, ale spíš luxusní sídlo na kopci s výhledem, jenž mě uvádí do několikaminutové konsternace. Sam nám uvařil mňamózní večeři, otevřel vína z vrchní police, nabídl pokoj na přespání a ke snídaňi připravil ochutnávku svých olivových produktů. Takle prosím vypadá libanonská pohostinost. Nakupujem, co poberem a co nesežerem, dovezem. A co nedovezem, bude výhledově k dostání ve zlínském Vincafe.
Vidíme se na Zélandu!
