This is Zealand, North Island
Severní ostrov je hezkej, ale ne tak moc jako jižní, o tom ostatně panuje všeobecná shoda. Jedná se o jednu z geotermicky nejaktivnějších oblastí světa, neboť v zélandským suterénu se sbíhají dvě tektonický desky. Nejvíc mě baví bublající bahno a vaření vajec v horkým prameni. Zajímalo by mě, jestli za to můžou nějaký minerály ve vodě nebo fakt, že zrovna nebyla po ruce 100% čistá ponožka, ale chutnaly dost neobvykle.
Došli jsme na úpatí Mt Doom, kde zahučel prsten i s chudákem Gloomem, viděli naprosto úchvatný noční nebe, koupali se pod horkým vodopádem a vypili olympijskej bazén novozélandskýho vína. Kvůli nedostatku času nám uniká spousta krásných spotů, jenž by si pozornost zcela jistě zasloužily. Člověk holt nemůže stihnout všechno. Měsíc je málo.
Samozřejmě jsme nemohli vynechat Hobitín. Po natočení trháků Pán Prstenů a Hobbit měli prej filmmejkři uvést tento kousek krajiny zpátky do původního stavu. Příjezd prvního zájezdu zvědavců o 4 lidech jim ale nasadil brouka do hlavy. Bez větších opletaček dohoukali s feudálem novej deal a Kraj byl zachráněn. Fanoušci jásají a všichni přicmrdávači mastí kapsy. Dneska do Hobitína zavítá kolem 2000 návštěvníků denně, což činí z hobitího výčepu “U zelenýho draka” nejvytíženější knajpu v celé v Kiwi Republice. Dovedete si představit ten frmol na Frodově předzahrádce. Nedivím se, že hobiti vzali roha, to už i Mordor zní líp, než autobus asijských turistů. Kulisy jsou propracovaný do posledního detailu. Umělý stromy mají přilepený živý listy, dřevěný ohrádky jsou natřený octem, aby vypadaly staře a z komínů se kouří. V době natáčení vypustili orla, aby vystrnadil lokální ptáky, kteří nemají ve Středozemi co dělat. Příprava celýho setu trvala dva a půl roku a neobešla se bez zapojení armády. Pak se tady natáčelo 12 dní. Nebejt to tak masově komerční zážitek, řeknu, že to za těch vosumdesát šlupek i stálo.
Kiwáci jsou usměvaví a srdeční lidi. Jsou hrdí na svou zem (aby ne) a úzkostlivě si ji chrání. Papírek na zemi nenajdete. Některým státům, Česko nevyjímaje, by neuškodilo vzít si příklad. S dívčí krásou to dvakrát žhavý není, podsaditá stavba těla maorských předků se nezapře. Anglicky žvatlají ještě o chlup hůř než ozíci. Zdá se, že turisty mají rádi. Když jsme jednou nelegálně zakempili (za což je flastr 200$), ranger nás pouze přátelsky poučil s tím, že pokutovat nebude, protože by to od něho nebylo hezký, zvlášť když v Česku máme tak dobrý pivo. S obojím vehementně souhlasím. Od té doby kempíme nelegálně každou chvíli… (ftípek).
V Aucklandu máme kámojdu Stef, která se nás ujímá s otevřenou náručí, to je vždycky příjemnost. Jinak mě tohle největsí kiwi město moc neoslovilo. Dokonce bych řekl, že je nudný a blbě rozvržený. 2 mil. obyvatel se z jednoho konce na druhej přepravuje přes jeden věčně ucpanej most a k tomu jim chybí náměstí. Poslední den před odletem tak jedem rači strávit za město na pláž.
Tjádydádydá… a to je konec přátelé. End of the Era. Na uplynulej rok budem dlouho vzpomínat. Austrálie, Bali, Japonsko, Zéland a spousta zážitků mezi tím. Byla to jízda. Nelituju ničeho. No dobře .. tu káru jsme odpálit nemuseli. Shit happens. Teď už nás čeká jenom velká rozlučka s významným kusem života a můžem navázat tam kde sme skončili, ne? Ach, ta Polička 11 zespodu mi nedá spát. Přilítáme 12.12. ve 12 hodin. Červenej koberec najdete v kumbále na Lidické 46. Tak čau v Česku!
