Pouť do Santiaga de Compostela – Den 8
Cil: Logrono, 28 km. Rano vstavame do zimy a venku prsi. Vyspanej jsem obstojne, nekolikanasobny probuzeni v prubehu noci je normalka. V rychosti vdechnu pomeranc a spolu se spratelenym gangem ze vcerejska vyrazime v plastenkach, s pytlikama v botach a omotani duck tapem vstric neprizni osudu. Kdyz Sebastian uvidel jak je venku nadherne, tak se rozhodl ze nas v tom nemuze nechat.
Valca nechce zustat sama, a nohy jsou lepsi, takze sestava zustava kompletni. Asi po hodine nastesti prestava prset, ale mne zacina vystrelovat takova bolest do achilovek, ze musim ZASE do sandalu. To v nich jako pujdu az do Santiaga nebo co? Vsude jsou kaluze a bahno, takze mam ponozky promoceny a zaliskany po 10 vterinach a pekne me zebou nohy. Pocasi je pochmurny, stejne jako moje nalada.
Kolem 11 davame pauzu pod nebezpecne se vyklajici striskou u zapadlyho vesnickyho pajzliku. Objednam si jedno hnusny kafe a buchtu z pytliku nacez zacne chlejstat takovym zpusobem, ze muzu vystrcit ruku a doplnit si vodu do lahve. Situace se nelepsi, predpoved ukazuje 100% pravdepodobnost srazek i nadale a mame trochu bobky, ze nam ta barabizna spadne na hlavu, takze vyrazime zpet do akce. Do dalsi vesnice nas ceka docela streka, takze si k obedu do zasoby kupuju bagetu (pro zmenu), zapinam hudbu a pridavam do kroku. Jdu sam, nemam moc povidavou a ostatni se trousi dost nepravidelnym tempem. Prestava prset a dokonce se to snad i zacina protrhavat.
V mestecku Viana se potkavame kolem treti zase v sestave z rana. Supnem tam par kapucin na stojaka, konecne kafe z poradne masiny .. a je cas udelat si pa pa. Gang cislo 2 uz toho ma plny kecky a zustava na miste. My jsme si ale dneska jeste dostatecne neuzili a nejsme zadny macky, chcem to dotahnout do konce. Konvertuje k nam akorat Steven z Kalifornie, kterymu dosla skvara a potrebuje do Logrona kvuli bankomatu. Zas zkousim nazout pevny boty a docela to ujde. Pred nama je jeste 10 kej a sily ubyvaj. Dneska je to extremne dlouhy, furt jenom slapu jak magor, jsem mokrej, ipod je vybitej, moje nohy si ze me asi delaj soufky a uz zas chcije. Posledni hodina je zatrest, Valca ma na krajicku a zbytku taky neni zrovna do zpevu. Trochu mi to zprijemnuje rozprava se 44letym Stevem, kterej v mladi experimentoval s psychadeliky a nektery jeho myslenky na toto tema jsou… No… Zajimavy.
Na ubytovnu se dostavame dost pozde, asi kolem 7. Utahanej jak pes se jdu spravit do horke sprchy a myslenky mam jenom na dve veci. Jidlo a pivo. Jestli jsem se tady mel s nekym sprahnout, tak kuchar z povolani byla asi nejvetsi vyhra. Sebastian se pousi do vymazlenych hambacu a ja zatim chilluju na posteli a snazim se neomdlit ze smradu, kterej produkuje batoh panbickarskyho dedka nade mnou. Vecu zhltnem jak smecka hladovych vlku a Stevem vytahuje monstrozniho speka. A je to tadyyy…
Pokalujem cerveny z flasky a kecame asi do pulnoci. Sice vim, ze nas v 6 vzbudi hujeri a ze nas zejtra ceka jeste o kilak vic, ale spolecnost je moc dobra nez abych sel spat. Valca uz se s nama zitra louci nadobro, jak ona rika: Definitývo, Vitório (potrebuje vykuryrovat slapky) a Steaven si jde po svejch, takze jak to stanovil Sebastian, do zitrejsiho utkani muzstvo nastupuje v sestave: Sara (28) jako The mum, Sebastian (27), Jako The Cook a Vik (nevim proc mi tak rikaji) jako The Chief (oujee, Ja jsem chief!).
