Lombok & Gili
Po několikadenní zastávce v Malajsii pokračujem do Indonésie na ostrovy Lombok, Gili a Bali.
11/5: Z Kuala Lumpur vyrážíme na Lombok, letadlo má spoždění, Paťu už druhej den bolí břicho (podezření je na podivně páchnoucí nudle z pouliční jídelny) a cesta nám sežere celej den. Sotva vytáhnem paty z letištní haly, ujímá se nás dvacet neodbytnejch týpků, pokřikujících „teksi?! teksi?!“ Nátlak je k nevydržení, takže se otáčíme na podpatku a zdrháme zpátky do vestibulu. Pro spravení bookojem pěknej hotel hned u letiště, kde se můžem hodit trochu do klidu.
12/5: Přejíždíme do 1,5h vzdáleného hlavního města Mataram, kde doufáme v kulturní osvětu. Té se nám dostává víc, než stíháme pobrat. Zmenšenina autobusu nás vyplivne na tankodromu obklopeným několika hrubými stavbami uprostřed změti hluků, odpadků a dopravních prostředků všech možných konstrukcí. Než první nohou došlápnu na prašnou zem, opakuje se scéna z letiště. Nově vybavení slovíčkem „tidak“ (ne), si klestíme cestu jak mačetou v pralese. Naskakujem do nejmíň pofiderně vyhlížejícího teksíku, jenž nás vyklápí na okraji města u odlehlého chrámu Lingsar – jediného místa na světě, kde se při motlitbě schází muslimové s hinduisty. Atmosféra by se dala krájet, z dálky zní motlitební zpěvy, skupinka nahých dětí se mydlí u stoky, nezdravě vychrtlá paní cvaká zuby a natahuje ruku. Po prohlídce se přesouváme do Sengigi, turistického centra Lomboku (pronajmutí teksíku na cca 2h vyšlo na 400Kč a to nás pravďepodobně kámoš patřičně natáhl). Jakmile se trochu rozkoukáme a zjistíme zdejší ceny, nezbejvá než jít na masáž a pořádnou večeři.
13/5: Po ranním neúspěchu se sháněním kafe se vypravujem na sever ostrova k vodopádům Tiu Kelep. Cestou nás vysmátej průvodce Ali protahuje útrobami místního tržiště, který připomíná brněnskou myší díru, jen uličky nejsou tak prostorný a místo teplákovek se čtyřma pruhama sedí na regálech bezhlavý kuřata. Další zastávkou je monkey forest, kde porozdáváme pár buráků nevděčným opičákům a než bys napočítal do sto tisíc, ocitáme se u vchodové brány na Tiu Kelep. Po překonání sedmero hor a řek a odmítnutí sedmero místních průvodců, jenž Vám zarytě tvrdí, že bez nich cestu nezdoláte se dostáváme k magnificentnímu vodopádu. Bez váhání skáču pod ledovou masu vody, jenž mě okamžitě zatluče do země jak hřebík do másla. Posbírají mě ochotní lombočtí teenageři, zaodměnu jim zapózuju na selfí. Ali zatím čeká na parkovišti, po 2 hodinách vypadá, že nás rád vidí, stejně jako my jeho (s našema věcma v kufru). Necháváme se vyklopit v přístavišti Bangsal, kde se loučíme a svůj život svěřujeme do rukou kapitána vratké dřevěné kocábky, jenž v jedné ruce drží cígo a v druhé kanystr benzínu. Za půl hoďky se vyloďujeme na prvním ze tří malebných Gili ostrůvků, nesoucím název Gili Air a kotvíme v jednom z bungalovů u pláže.
14/5: Nudloví paraziti z útrob Patina trávícího traktu se stále občas ozívají, tudíž pro dnešek volíme zevláckej program obsahující ležérní projížďku na kolech kolem ostrova (cca 2h), válení na pláži, vysedávání po kafíčkách na bambusových bidýlkách a spektakulární západ slunce.
15/5: Ráno opět naskakujem na palubu a vyrážíme na šnorchlovací trip napříč Gili ostrovy. Značnou část dne strávíme pod hladinou, ve světě pestrobarevných ryb, oslizlých rostlin, košatých korálů a za doprovodu přátelských karet. V rámci vejletu je i obědová zastávka na Gili Meno, nejméně obydleném z ostrovů. Hodnotím doposud jako jeden z nejlepších zážitků z celýho zájezdu. (cena za trip vč. pučení výbavy: 200Kč/os.) Odpoledne přeplouváme na největší a nejživější Gili Trawangan – ostrov, kde se nikdy nespí, hudba hraje, pečení holubi lítají do pusy a houbový koktejly tečou proudem (nevěřte místním, že je to legální, to rozhodne není, v Indonésii jsou nejpřísnější postihy za drogy, vč. trestu smrti. Na Gili to ale jaksi nikdo neřeší, tak proč ne 😎🍄)
16/5: Co by tomu náhoda nechtěla, potkáváme se kámošema z Česka – Peťou a Zbyňou. Celej den profelíme spolu, pučujem kola, srandy, hrátky, koupačky, tancovačky.. velmi příjemný setkání na velmi příjemným místě! Na druhej den se naše cesty opět rozcházejí a my frčíme na Bali! To be continued…
