Angkor Wat

Autor Tripblok. · 31 března, 2020

[28.2. – 2.3.2020]

Hladce dosedáme v Kambodžském Siem Reap. Horký, suchý vzduch nasátý prachem, okamžitě pohlcuje celou mou bytost jako neviditelná dlaň. Změna prostředí i vřelé uvítání na letišti nám dělá dobrou náladu, kterou nemůže ohrozit ani prošití pasu sešívačkou imigračního úředníka. Ten pocit když někdo v příletové hale drží ceduli s Vašim jménem! Hlavním důvodem naší přítomnosti v těchto končinách nemůže být samozřejmě nic jiného než Angkor Wat, který kraluje celosvětovému žebříčku pamětihodností na Tripadvisoru z pozice prvního místa!

Gigantický chrámový komplex Angkor Wat se rozprostírá na území o rozloze cca 400 km2. Kambodžané jej právem považují za superstar svého kulturního dědictví, o čemž svědčí i jeho místo na národní vlajce. Usměvavý průvodce Čaj (konečně jméno, co se dá zapamatovat) nás ráno čeká u hotelu. Společně nasedáme do tuktuku a vyrážíme prozkoumat 8. div světa. Vstupenka stojí $37 USD/os, tuktuk s řidičem $18 na celý den a průvodce Čaj $35.

Mohutné stromy prorůstají tisíciletými monumenty, čímž je bortí a zpevňují zároveň. Unikátní symbióza přírody a starodávné architektury působí mysticky. K našemu údivu jsou posvátné stavby plně zpřístupněny včetně nejvyšších pater, kam lze vyšplhat po prudkém schodišti a pokochat se náramnými výhledy. Vydáváme se ve stopách Lary Croft*, zatímco Čaj nám polykanou angličtinou objasňuje historii, náboženství i společenské poměry v zemi. Sice rozumíme každé druhé slovo, ale přece jsme se něco dozvěděli. Například, že v době své největší slávy ve 12. století, žilo v Angkoru milion obyvatel, přičemž v Londýně jich tou dobou bylo 300.000. Buddhistická Kambodža tehdy vzkvétala díky aktivnímu obchodu s hinduistickou Indií. Král Džajavarman VII. měl pod čepicí a nechal Angkor vystavět jako svatini obou náboženství. Čtyřruký bůh Višnu tak spokojeně sedí bok po boku s Buddhou. Od té doby žijí místní lidé v náboženské harmonii. Kéž by tomu bylo stejně i ve zbytku světa. To se bohužel nedá říct o situaci politické, ale k tomu příště.

Za zmínku stojí výlet na horu Phnom Kulen, vzdálenou hodinu drncavé jízdy od Siem Reap, který v nás vyvolal rozporuplné pocity. Měli jsme možnost nahlédnout do života na venkově a zrovna idylický pohled to nebyl (alespoň pro mě ne). Jedna z fungujících osad slouží jako atrakce pro návštěvníky. Turismus s sebou do rozvojových zemí přináší určitý druh zkaženosti. Štve mě, že jsem toho součástí, ale věřím, že když začnou lidi přemýšlet nad dopady svého chování, bude líp. V inventáři stánkařů nás zamrzely zejména dvě věci.

Sloní kly. Asi není třeba víc komentovat. Smutné…
Svazky kambodžských Rielů nízké nominální hodnoty, které lze koupit za dolary a jejichž účel jsem zpočátku nechápal. Po cestě ke svatini na vrchu hory jsem pochopil. Na každém z mnoha schodů seděl člověk s nataženou rukou. Spousta z nich děti. Před každou soškou Buddhy leželo několik misek naplněných penězi a zbylá volná místa vyplňovaly desítky bedýnek s plochým otvorem. Musím říct, že mě tahle továrna na příspěvky docela vyvedla z míry.

Highlightem výletu byl osvěžující vodopád v džungli. Ovšemže nesmí chybět služby jako půjčovna plavek, úschovna či fotohoupačka. Průvodce nám vysvětlil, že ještě před nedávnem neměli cizinci do okolí hory Kulen přístup, kvůli velkému množství nášlapných min, ale že už se není čeho bát, protože většina z nich byla odstraněna. Ten ví jak uklidnit. V Kambodži přišlo tímto způsobem o život 20 tisíc obětí (1/3 děti) a 40 tisíc postrádá končetinu. Za dekády válek v druhé polovině 19. stol. bylo na kambodžském území položeno 6 milionů min. Polovinu z nich se již podařilo zlikvidovat, ale stále zbývají 3 miliony. K jejich vyhledávání jsou nejúčinnějším pomocníkem cvičené krysy, přezdívané herorats, které dokáží vyčmuchat výbušniny až metr hluboko. V krysím neziskovém centru APOPO jsme shlédli názornou ukázku a dozvěděli se spoustu zajímavostí, které mě přiměly přehodnotit na neoblíbené hlodavce názor.