Cesta končí ve Vietnamu
[17. – 25. 3. 2020]
Čtyřhodinová cesta vlakem z Ho Chi Minha do MuiNe by byla vcelku pohodová, kdyby však před náma neseděla rodinka rozvalená na sklopených sedačkách, s malým raubířem, tyranizujícím celý vagón pronikavým křikem. V taxi z nádraží nám řidič odmítl zapnout klimatizaci. Na jeho odůvodnění: “korona”, procezené skrze těsnou roušku, mě nenapadla vhodná odpověď, tak jsem se jen odtáhl od otevřeného okýnka a profouklý bubínek si zacpal ukazovákem.
Vietnamci berou situaci ohledně viru docela vážně. Všichni nosí roušky a před cizinci utíkají. Všude jsou mačkátka s dezinfekcí a když na něco šáhnu, netrvá dlouho než přiběhne žlutokožec s hadrou a opucuje můj otisk. Před vstupem do obchodu Vám hlídač změří teplotu a prošplíchne ruce. Je nezvyklé vidět v Asii takovou hygienickou důslednost. Rychlé přizpůsobení se situaci a dobrá vybavenost zdravotnickým materiálem má za následek, že celé 2 měsíce po ohlášení prvního případu nákazy v zemi, je celkový počet nakažených “pouhých” 116 (23.3.20) Nutno zmínit, že předchozí zkušenost Vietnamu s onemocněním SARS hraje pravděpodobně značnou roli ve zvládání aktuální situace.
V okolí rybářské vesnice Mui Ne se povaluje obrovské množství odpadků. Plastové flašky a sáčky pokrývají okolní plochy v takové koncentraci, že na první pohled vypadají jako bavlnové pole. Dojem nám zlepšuje vymazlená dvoupartrová vilka s bazénem za 450,-Kč / noc, která se na 4 dny stává naším domovem. Turistické atrakce jsou zavřené, takže většinu času trávíme u bazénu nebo na pláži. Co si budem povídat, po rajském Koh Rongu už nás hned tak nějaký lážo plážo nevytrhne, ale stabilní vítr a pořádná kajtovačka ve vlnách, to je jiná paráda.
Posouváme se o další 4 hodiny vlakem severně a vystupujeme v malém Rusku, jak by se dal také jinak nazvat Nha Trang. Přímořské město o lidnatosti Brna je prošpikovné azbukou jako Česko idioty nedodržujícími karanténu. Soudruzi si regulerně obsadili kus Vietnamu, postavili mrakodrapy a teď si tu na pláži rozvalujou svoje sovětský šunky. I Vietnamci už tady mluví rusky!
Bydlíme v první pobřežní lajně a z 37. patra máme výhled až na Filipíny. Probouzí mě vycházející slunce, jehož oslňující paprsky se odráží od mořské hladiny jako od obrovského zrcadla. Mám ještě zhruba 2 hoďky, než vyleze žena, tak sedím na okně, piju kafe a prstem cvrnkám do ruských postaviček hluboko pode mnou. Nha Trang je všeobecně pěkné letovisko, má dlouhou pláž s promenádou, zábavní park s nejdelší lanovkou na světě a dokonce je tu relativně čisto.
Shodli jsme se, že vietnamská kuchyně je kandidátem na vrchol našeho potravinového žebříčku. Jídla jsou lehká, chutná a doplněná spoustou čerstvých bylin. Plněná bageta z ulice je pokaždé jiná a vždy měkoučká. Cukr teda zase sypou do všeho, ale kafe s kondenzátorem – to je velká mňamka.
Po téměř 2 měsících strávených v bývalé Indočíně (Thajsko -> Kambodža -> Vietnam), musím popravdě přiznat, že mi asijské manýry už trochu lezou na mozek. Každodenní Vietnamec neumí anglicky ani do pěti napočítat, což vede k častému vzájemnému nepochopení a zprznění požadavků nejrůznějšího druhu. Horší však je, že neumí počítat ani ve vlastním jazyce. Člověk pak neví, jestli ho šmelí záměrně nebo omylem.
Nejoblíbenějším slovem Vietnamců je “okey”.
Ptám se průvodčího ve vlaku:
“Máme vystoupit na této zastávce nebo na příští?”
“Okey” zní odpověď.
V restauraci nám paní přinesla 50ti stránkové menu, načež zústává stát u našeho stolu a čeká na objednávku.
“Můžete nám dát 5 minut?”
“Okey” a stojí dál.
“Kafe bez cukru, prosím. Kolik to stoji?”
“Okey” načež mi před nosem přistane kondenzovaný mlíko s ledem.
“Zaplatíme.”
“Okey… Osmdesát” … po chvíli nechápavých pohledů vytahuji z peněženky osmnáct a opuštíme krám.
Vzhledem k situaci s koronavirem a nejisté budoucnosti vzdušného prostoru, rozhodli jsme se uposlechnout výzvu české ambasády k mimořádnému návratu do vlasti. Vládní ejakulační letadlo úspěšně repatriovalo občany ve středu 25.3. Dle posledního výroku epidemiologa Prymuly, teď možná budeme muset zůstat v ČŘ až dva roky. To nepřipadá v úvahu. Teď ale vzhůru do boje proti koroně! Posaďme se všichni na gauč a zůstaňme tam!
