MEXICO continues [1.-5.3.2021]

Pouštíme se do vnitrozemí – k jedné z podpovrchových jeskyňek zatopených vodou zvaných Cenote [:senoté]. Ty se vyskytují po celém Yukatánu a mezi návštěvníky jsou populární hlavně proto, že se do nich dá zvrchu skákat a čvachtat se. V džungloidní přírodě bez signálu pro navigaci potřebujeme k nalezení cíle 3 pokusy.

Fantastický mexický ležák Coronu je možné koupit v každém kšeftu za 12 pesos (=12,5 Kč). Berem je po bednách, takže se nám s Edou úspěšně daří plnit předsevzatou denní kvótu 5 kusů / os. Velmi spokojení jsme zejména s úrovní stravování. Mexická kuchyně je sice lehce těžšího charakteru, ale nadprůměrně výtečná, barevná a zábavná. Člověk se musí smířit s občasným záchvatem škytavky doprovázeným zrudnutím a slzením očí, to ho však od dalšího sousta Taco Hanañero nezdrží nadlouho. V některých podnicích by se dalo hovořit o hotovém Foodpornu, což dokáže oceňit zejména náš gastro arbitr Edudant.

Přejíždíme jižně do pre-hipster města Tulum. Zdejší pláže splňují standardní karibské normy – jemný bílý písek, světle modrá voda, palmy a spoře zahalené mulatky. Pár dní vyplňujeme poctivým plážovým povalečstvím, až jsme z toho večer celí unavení a po dvou kolech sotva-pochopené kanasty upadáme do předčasného spánku.

 

Města mimo Cancún působí trochu rozvojově. Centrum bývá kolem hlavní silnice a barevné baráčky s náznakem koloniální historie mají maximálně 2 patra. Na cestách se vyskytuje velké množství neoznačených retardérů, z nichž některé znamenají tupou ránu do podvozku a jiné tupou ránu do hlavy. Všeobecně platí, že není problém najít komfortní resort, nýbrž najít k němu nerozbombardovanou příjezdovou cestu.

Z rybářské vesničky Río Lagartos vyrážíme na výlet loďkou do rozsáhlých lagun plných krokodýlů na severu poloostrova. Mladý průvodce Pančo nám jednoho ukázal vč. několika různých ptáků a hejna plameňáků, ke kterému jsme se museli přebrodit přes smrdutou bažinu. Za pohled na výrazy holek to rozhodně stálo. Plameňáci jsou růžoví proto, že se živí růžovými mini krevetami, které mají na svědomí také zbarvení rezervoárů na okrajích laguny, v nichž se produkuje sůl. Kvůli fotce s růžovou hladinou jsme neváhali cestovat dvě hodiny motorovým člunem. Slunce nebylo ve správné konstalaci, takže z barevné vody nebylo nic. Alespoň jsme ochutnali sůl.

Asi nejslavnější historickou památkou Mexika jsou májské ruiny Chinzen Itzá, vybudované někdy mezi 8. a 12. stoletím. Nevelkému komplexu polorozpadlých staveb vévodí impozantní pyramida Kuculcán, zasvěcená stejnojmennému bohu. Dochovalo se také kamenné hřiště, jenž májové užívali ke svému národnímu sportu zvanému Pok-A-Tok. Jedna hra trvala 2 týdny a spočívala v tom, že dva týmy o 6ti hráčích se snažili trefit gumovým míčem do kamenné obruče ve výšce, přičemž míče se smělo dotýkat pouze loktem, ramenem nebo kolenem a nesměl spadnout na zem. Motivace hráčů byla asi celkem slušná, jelikož poražený tým byl po hře obětován bohu.

Celkový dojem z krásného místa bohužel kazí asi milion stánkových prodejců neustálým pokřikováním: “One dollar! One dollar!” načež Vám nabídnou suvenýr za 50 dolarů. Cestu zpět nám zpříjemnil čávo z chýše, prodávající čerstvé kokosy s chilli a limetou. Měl z naší návštěvy takovou radost, že nám u jídla troubil na mušli.