Pouť do Santiaga de Compostela – Den 6
Rano sfouknu svou rozmanitou snidanku a zkousim obout boty. Paty jsou na tom porad dost bidne, ale chci to zkusit rozchodit. Vyrazime do krasnyho dne, sice je to zatim na bundu, ale siroko daleko modro. Sebastian s Valentinou se couraji, ona ma na obou slapkach puchyre jak petikacky a on jde v dzinach a bezeckych botach, idealni dvojka. Ja se taky zrovna nezenu, po hodine musim zas vymenit skrpale.
Po ceste se od Sary dozvidam zajimavou informaci. Spravnej poutnik by si podle tradice mel nest nejakej sutrak a az dorazi k obrimu krizi Cruz de Fierro (222km pred Santiagem), mel by ho tady odlozit jako symbol, ze se zbavuje svych hrichu. Chvili premyslim o tech svych a pak mi do oka padne tenhle krasavec
Celej den je luxusni pocasi a cesta utika jak voda. Koukam kolem sebe, krajina neni o nic nudnejsi nez vcera, felime v nasem nove vzniknuvsim gangu a na ty stupidni sandale si vzpomenu jenom jednou za cas. Sebastian je docela pasak, rano nekde vystrachal kmen mladyho stromku, asi 10 centaku v prumeru, kterej celej den tahne jako poutnickou hul. Prej si s tim pripada vic cool. Podle me ta klada vazi tak 5 kilo. Valca se drzi statecne, po pohledu na jeji nohy je mi trapny zminovat ty svoje, takze timto okamzikem moje fnukani konci.
Kazdy kilo se pronese, ale nektery veci jsou proste nezbytnost (viz týpek se saxíkem).
V jedne z vesnicek si spolu s nekolika dalsima znamyma tvarema z cesty dame pozdni obed. Sedime v uzke, kamenne ulicce na karimatkach, cpeme se sandwitchema, lidi se mezi sebou nenucene bavi, pucujou si ruzny kremy a naplasti na nohy a celkove mam pocit neskutecne pospolitosti. Kazdej je z jine zeme a jinych pomeru, ale tady si vsichni rozumi a jdou se stejnym cilem. Fascinujici atmosfera. Zase nejakou dobu pochodujem a pak zas chillujem na slunku. Dneska nikdo nikam nespecha. V dalsi vesnici si polehame na travnik, opalujem se a blbnem na detskych prolizkach. Odpoledne se otepli, takze se jdu trosku osvezit do reky.
Ze Sebastiana po ceste vypadne, ze je kuchar a ma v Kanade kateringovou firmu. Jakmile se to doslechnou holky tak je rozhodnuto, ze dneska bude varit veceri. Do 25km vzdalene Estelly prichazime kolem pate. Skaknem do prvniho shopu a zanedlouho se podava testovinovy salat s fetou, vlasakama, medovym dresingem, rozpecenou bagetkou a cervenym vinem. Soo good!
Pro me to byl zatim jeden z nejlepsich dni tady. Pocasi a teren delaji hodne, ale lidi vic. Ve skupince je to zase trosku o necem jinym. Moje obavy, ze se budu nudit se zatim nenaplnily a tesim se na zitrek.
