Pouť do Santiaga de Compostela – Den 32.
Cil: Ribadiso da Baixo, 27 km. Myslim, ze zacinam prichazet na kloub zdejsimu klimatu. Kdyz ma bejt hezky, tak chcije, zatimco kdyz predpoved ukazuje srazky, tak taky chcije. Jesteze jsem rozenej optimista. A co bych delal doma, stejne v telce nic nedavaj. Zejmena neprichazim o zadny vyznamny sportovni udalosti (!!!)
Mam podobny tempo se skupinkou Danu, co jsem potkal par dni zpatky, takze jsme se trochu zkamosili. Cynickej humor level 9000, ale vzhledem k tomu, ze je mezi nima patolog a majitel pohrebni sluzby, tak se neni cemu divit. Dneska pribyl novej exemplar do me sbirky camino silencu. Student Reinard z Deutschlandu celou cestu bezi. I tak se to da, proc ne.
Kolem poledne prichazim zas po nekolika dnech do mesta, kde to trochu zije. Melide je proslaveny zejmena pripravou chobotnic, podavanych v putikach s nazvem pulperia. K obedu si teda dopravam par nuzkama nastrihanych, poctive oslizlych chapadel. No, nevim. Na vetvi z toho zrovna nejsem, ale aspon to klouze do krku.
Rekl bych ze podavam dost nepravidelny vykony. Jeden den jsem jak strela, druhej den se vlecu jak sopel. Desek byl spis z tech narocnejsich dni. Cely odpoledne je mne blbe, mozna uplne nesedla ta chobotnice. Po prichodu padam v plne polni na postel a z jednicky hazu hodinovyho schlafenbegra. Co me dela radost, je funkcni topeni (no konecne) primo vedle moji postele. Dokonce to vypada, ze se mi po nekolika dnech podari ususit hadry.
