Taipei 101
Konečně jsme propuštěni na svobodu. Dobrá zpráva je, že stehy jsou venku, Paťa se hojí a po několika předražených telefonátech se nám podařilo z pojišťovny vyrazit oněch 50 litrů, jenž po nás vymáhá paní Chou, které pěkně táhne z kotle. Špatná ovšem je, že pořád nemáme letenky, nevíme kdy je mít budem a kolik na tom ve finále vykrvácíme. Nezbejvá než neustále bombardovat neschopný pikolíky v call centru aerolinek.
Přesunuli jsme se do prťavýho hotýlku kousek od špitálu, sice bez oken (tady standard), ale postel je velká a měkká, což je po 5ti nocích na rozkládací židli all I need. Večer vyrážíme na prochajdu. Chodníky se tady nevedou, dopravní předpisy nedodržujou a zdá se, že významým prům. odvětvím Tajwanu je výroba blikacích cedulí. K večeři usedáme mezi místňáky na stoličku u silnice a dostáváme neidentifikovatelný pokrm, jenž babka ze stánku uklohnila na koleni. Je to dobrý, levný a autentický, co víc si můžem přát? Snad abysme se neposrali.
Na druhej den se nám dostává netrpělivě očekávané info. Našli nám fleky v nedělním letadle – za příplatek 3000/os. Domluva s nekompetentním ťongem na dráťě je dost chaotická, ale vypadá to, že máme slušnou šanci se vodcamcaď nakonec včas a snad i se všema kuframa vyhrabat. Řek bych asi tak 50/50. Zbejvá trocha času, takže jedem omrknout setsakramentsky vysokej barák – Tchaj-pej 101. Za pětiklíště (každej) se supervýtahem necháváme vyvézt na rozhlednu, nabízející vsutku krutopřísnej rozhled.
Zajímavost dne: Tchaj-pej 101 měří půl kiláku (6. nejvyš. budova světa) a je to údajně nejbezpečňejší stavba ve štatlu, za což vděčí obří, 700 tunové, na lanech zavěšené kouli přes 5 vrchních pater, která se při tajfunu či zemětřesení pohybuje do protisměru a budovu tím vyrovnává. Tajwanci říkaj, že jestli sletí stojednička, tak už sletí všecko.
