Tři týdny na Srí Lance
Příjezd na Srí Lanku by se dal označit za pohodičkovej, nebejt 7-hodinovýho prostoje na ohavném letišti v Sharjah, přecpaného úchylnýma arabskýma držkama, kterejm se evidentně Mohamed zapomněl do Koránu zmínit, že čumět se nesluší.
V příletové hale už nás čeká pikolík s širokým úsměvem a tabulkou “Victor Henek”. Tyhlencty tabulky mám moc rád, člověk nemusí hned z první řešit žádný napérovaný taxikáře, což je příjemný. V první bankovní pobočce vyměňujem finance na črvrt milionu rupií, s tím že to nikdy nemůžem utratit (první mýlka) a nasedáme do přistaveného auta. Řidič Krišán snídal vtipnou kaši a než se nadějem jsme před hotýlkem v Negombu. V ceně 450,-Kč/os. je mimo letištního transferu a klimatizovaného pokoje ještě večeře, snídaně a bazén. První dojem ze Srí Lanky, uznávám, je velmi dobrej.
Vyrážíme na sever, do větrné Kalpitayie. Cesta trvá cca 4 hodiny (vlak + tuktuk), dohromady platíme asi 250 Kč. Tuhle bonusovou čtyřdenní zastávku jsem si vydindal čistě kvůli epesní kajtovačce. Když to viděla, tak ani Paťi to nedalo a vzala si kajtovej kurzík. Jen kdyby se tak nenalokala té zakalené vody, mohlo bejt o pár perných chvilek na záchodě míň. Usídlili jsme se v resortu Cocodance, u bazénu, v bungalovu se střechou z palmoýho listí a bambusovou trubkou místo sprchy. Je tady pohoda, jídlo výborný, převážně čerstvě nalovenej seafood a stašně pálivý curry. Dospáváme deficity, kajtujem a zevlíme. Laťka je nastavená celkem vysoko. Kromě kajtu a výletů na delfíny/velryby není na Kalpitayie v podstatě co dělat. Okolní krajina je celkem nevzhledná, semtam palma, semtam odpadek a na každým rohu souložící psi, kteří jsou na Srí Lance evidentně přemnožení. Naštěstí nejsou agresivní.
Po čtyřech odpočinkových dnech se přesouváme do Habarany, první půlka cesty taxíkem za 1100 Kč a druhá super pomalým vlakem za 60 Kč. Dohromady asi 6 náročných cesto-hodin, nicméně jěště máme dost energie na odpolední slonní safari. Z jeepu jsme naštěrchaní jak šampusy výtězů F1 a bolí nás hlavy, ale za ty krásný pohledy na tlustokožce z besprostřední vzdálenosti to stálo.
Pokračujem na jih, se zastávkou u místního unikátu Sigira (osamocená skála se zbytkem nějaké zříceniny) a u jeskynní svatyně v Dambulle, až do bývalého královského města Kandy, kde je v chrámu Buddha Tooth Relic Temple údajně uchován buddhův velevýsostný zub. Po čtyřech upocených hodinách v přeplněným autobusu (to bylo naposledy vážení) vyskakujem v divokém centu Kandy (busy nezastavují, nastupuje a vystupuje se za jízdy). Za ohlušujícíjo rachotu klaksonů se prodíráme smogovou mlhou, tuktuky kam se podíváš a div nás jeden nesejme. Prcháme se uklidit do nejbližsí kavárny a tradá rychle pryč z města do resortu.
Při této příležitosi bych to shrnul následovně. Města na Srí Lance jsou hlučný, špinavý a smradlavý. Slouží jako dopravní uzly, nikde nejsou chodníky, není v nich co k vidění a všeobecně nestojí za pozornost. Jedinou výjimkou je možná Ella (viz dále). Mnohonásobně vyšší přidanou hodnotu vidím v obrovským množství krásných rezortů za rozumný peníze a idylických pláží, kde člověk parádně zrelaxuje.
Zážitek číslo jedna, dle internetů, je na Srí Lance scenérická jízda vláčkem, přes čajové plantáže z Kandy do Elly. Bohužel již v dnešní době natolik profláknutá, že místenky jsou vybookovaný na měsíc dopředu a riskovat třetí třídu bez jistýho sicu na osmihodinové štráse nám ani nehne. Pronajímáme si tedy řidiče, jenž nás do Elly dopraví za polovinu času. Ochotně nám po cestě zastavuje na interest pointech a hlídá bagy. Prošli jsme krásné botanické zahrady, fabriku na čaj (kde nám vnutili zboží za trojnásobnou cenu, než v obchodě) a poobědvali s dokonalým výhledem do krajiny.
Dorážíme do obydlené zatáčky v srdci srílanské vysočiny. Městečko Ella se v posledních letech stalo hubem backpackerů. Rušná silnice bez chodníků je lemovaná podniky v západním stylu, jenž zejí bílými tvářemi. Okolní kopcovitá divočina dodáva místu nevšední atmosféru. Výšlap na hůrku Little Adam´s peak a procházka po zarostlé, avšak plně funkční vlakové jedno-koleji, která vrcholí skvěle načasovaným spatřením mašinky, křižujíce ikonický Nine Arch bridge, je v Elle absolutní nutností. Den zakončujeme skvělou tradiční večeří, vlasnoručně připravenou na cooking classu jedné šikovné tamilské paní.
Tímto se dostáváme zhruba do třetí pětiny zájezdu. Poznávací vložku máme za sebou. Z důvodu ne zrovna enormního okouzlení srílanským kulturním dědictvcím, ale zejména kvůli nepohodlným a zdlouhavýn transporům napříč středozemím (pouze šílené tuktuky, ještě šílenější autobusy a relativně drahý taxíky), vypouštíme několik chrámo-zastávek, čím přikupujem kvalitní čas na kvalitních plážích.
Podél jižního pobřeží se pomalu vracíme zpět do Negomba, jeden den tuhle, tři dny támhle. Začíná přibejvat turistů, zejména z řad amatérských serfařů, k nimž se na pár namáhavých odpolední taky přidáváme. Pomalu ale jistě nás začíná prudit srílanský mámvpičismus, který se projevuje zejména v nekvalitě služeb a odfláknutých detailech. Aspoň, že jsou ochotní a pořád se usmívají. Myslím, že tři týdny je Srí Lanku tak akorát. Možná by stačily i dva.
Hodnocení: 7,5/10
Infokoutek:
Počet obyv: 21 mil.
Hl. město: Kolombo
Obyvatelstvo: Sinhálci 90%, Tamilové
Jazyk: Sinhálština, Tamilština, Angličtina (neúřední, ale poměrně na slušné úrovni, díky dlouhému područí anglických kolonizátorů 1800-1950)
Náboženství: 70% Budhismus a zbytek směska všeho možnýho
Srí Lanka je 3. největším exportérem čaje, 2009 zde skočila občanská válka Sinhálců proti Tamilům a od té doby vzkétá turismus, 2004 smetla jihozápadní pobřeží Srí Lanky vlna tsunami, jenž vzala za oběť více než 30 tis. lidí
Kolik nas to stalo: 83.000,-
(25K letenky, 6K kite rent+kurz, ubytování cca 21K (cca 1000,-/1 noc/2 os.), 5K transport)
