Bali

17/5: Z Gili na Bali se i přes Patin významný nesouhlas vypravujem rychlolodí. S kinedrylem v žíle míjíme nazelenalou paní, křečovitě svírající igelitku. Po deset čísel širokým rantlu přeručkováváme na palubu člunu o 7 motorech velikosti menší lednice. Mezi Lombokem a Bali je celkem slušná hloubka a vlny dosahují až 5m, prej se občas stane, že loď nedopluje. Nicméně opět se potvrzuje pořekadlo „nejhorší smrt je z vyděšení“ a po 2 hoďkách na mořské houpačce dorážíme v pořádku do Amedu. V přístavišti už nás čeká česky mluvící balijec Putu, jenž nás ochotně ubytuje v jednom ze svých domečků poblíž pláže.

18/5: Ráno půjčujem skůtr (100Kč/den) a vyrážíme na celodenní trip po okolí. Fungování dopravního provozu na Bali je samo o sobě docela šokující zážitek. Nejrozšířenějším dopr. prostředkem je skůtr, běžně osazen čtyřčlennou rodinou plus pes a otýpka slámy. Na zelenou a oranžovou se jede, na červenou jakbysmet, čára není zeď, přednost má ten drzejší, přilbu mají jenom bílí a věková hranice pro dosažení řidičáku se zdá být okolo 10 let.

První zastávkou je vysoko v horách položený chrám Lempuyang. Cestou bloudíme v podivných končinách, navigace klame, náš moped mele v kopci z posledního a těsně před vrcholem píchnem kolo. Dobrej začátek. Nezbejvá než to otočit a po prázdné duši frčet zas z kopečka dolů. Naštěstí zanedlouho nacházíme baču, kterej nám dá mašinu zas dokupy a na druhej pokus se dostáváme na místo.

Další zastávkou jsou královské zahrady Tirta Ganga, kde rozum nad krásou zústává stát, obří žlutí kapři pro chleba z vody skáčou a kde vám bez mrknutí oka hodí za krk gigantickýho snejka, gekona nebo netopýra.

Následuje návštěva pompézního vodního paláce Ujung a na závěr, aby nebyl dnešní program málo nabitej, stíháme ještě šnorchlovačku u japonskýho vraku. Rozhodně výživnej den, některý místa jsou tady vopravdu jako z ráje.

19/5: Přejíždíme do Ubudu, po cestě máme prohlídku kávové plantáže s ochutnávkou cibetkové kávy Kopi Luwak (káv. zrna, strávená a vyloučená Luwakem – zvířátkem podobným fretce). Těšte se, vezem domů! V Ubudu po talíři mušlí nás ještě čeká návštěva Opičího lesa (Sacred Monkey Forest). Opět senzační zážitek ze světa, kde se člověk cítí jako zábava pro zvířata a ne naopak.

20/5: Další superakční den zahrnující moped, vycházku rýžovými poli (Ridge Walk), tajnou koupačku v opuštěným bazénku u luxusního resortu někde uprostřed ničeho (Sayan Terrace resort), vodopády Tegenungan a čtyřhodinovou cooking class v Ubad Ubud, zakončenou vlastnoručně uklohněným devítichodovým menu. V rámci přípravy tradičních balijským žvanců dostáváme podrobnou přednášku o hinduistické kultuře. (Pozn. Vyznavači věří v reinkarnaci, není se tak čemu divit, že řídí jak sebevrazi.)

21/5: Přesouváme se do Kuty, turistické oblasti poblíž letiště (Denpasar). Pláž je pěkná, ale velký množství hotelů, hluků a oprsklých pouličních prodavačů cetek nám moc nesedí. Dneska dáváme chill na pláži, prochajdu, pedikůru a dokonce – nevim co nám šibe – v nedůvěryhodně vzhlížejícím tattoo salónu přidáváme na památku do sbírky novou kérku. Zejtra ráno páčko Bali, Singapur čeká.

INFO KOUTEK:

• Jazyk: indonéština, balijština, anglicky umí v tur. oblastech a samozřejmě obchodníci a handlíři všeho druhu. Dobrej nápad je naučit se slovíčka (píšu jak slyšim): Kolik? („Berapa?“), Drahý! („Mahal!“), Díky kámo („Terimakasí tman saja“), Jak se vede? („Apa kabar?“) – Mám se dobře. („Bajk Bajk“), No worries („Tidak apa apa.“) a samozřejmě základní číslovky.
• Měna: Rupie, 1000 IDR = 2 Kč. Ceny jsou v drtivé většině smlouvatelné, nejlepší strategie je vzít si peníze do ruky, aby byly ty šustivý papírky pěkně vidět (dělá to divy) a tvrdě si stát za svou cenou, která se velmi často pohybuje okolo 40-60% toho, co po Vás dotyčný původně vyžaduje. V ideálním případě se od nějakýho lokála co nejlépe informovat na reálné ceny za nejčastější statky (kokosy, děvky a chlebíčky ..). Pokud nechcete koupit, nepouštějte se do cvičných handlování (jako já), stojí to až moc času a námahy se jich pak zbavit.
• Náboženství: převážná většina Indonésie (vč. Lomboku a Gili) – islám, Bali – balijský hinduismus.
• Obyvatelstvo: Indonésie je hustě zalidněná, celkem 250 mil. obyv (4. nejlidnatější stát světa!), z toho 4 mil. na Bali a 3 mil. na Lomboku. Tomu odpovídá i rušnost městských oblastí a šílenost dopravy. Lidi jsou vesměs hodní a veselí, nicméně s přílivem turistických peněženek se u nich začíná vyskytovat klasická vtíravost a hamižnost, jenž kazí první dojem. Na ten ale nedejte. 
• Indonésie je tvořena celkem asi 18.000 ostrovy, mnohé z nich těžko dostupné a zatím zcela nedotčené nohou západního vandráka. 
• Transport: Pokud přijedete skama ste vyjeli, tak jednoznačně moped (nejdostupnější, nejrychlejší, ale dávat si sakra majzla), pokud jde o přesun na jiný místo – obepsat řidiče na Tripadvisoru s rozumnou nabídkou (já nabízím cenu jim, ne oni mně) a pak si vybrat. My jsme jezdili za cca 120.000 IDR/hodina (=240 Kč), asi se najde i levnější řidič, ale člověku se většinou nechce zas tak tlačit na pilu. Zvlášť když si po několika rozhovorech s místíma uvědomíte, že ten šofér má třeba jeden job za den, půlku odevzdá bohu a z druhé živí celou rodinu. Hromadná doprava? Ha ha ha
• Šokující zjistění? Fotky jsou mnohdy dost zavádějící. Bordel! Všude je strašnej bordel! A nikde nejsou koše. Průměrná doba nošení odpadku v ruce, než narazíte na koš je cca půl dne. 

• 
•