Cesta Nahoru
V Tengboche dávám neplánovanej rest day a opět se shledávám s Pepou a Ivčou, kteří z Namche vyrazili o den později. Ivča od místního šamana vyfasovala náruč léků, který zdá se začínají pomáhat. Štafetu přebírám já, celej den jsem lazar. Mám intenzivní nechuť k jídlu, ale daří se mi v průběhu dne na sílu natlačit misku popkornu, jednu vařenou bramboru a zepár sucharů. Můj stav se nezlepšuje ani nehorší, čekám a pevně doufám, že zejtra bude líp. Musí bejt, jinak mi všichni zdrhnou a já budu posledňáček, což by byla smrtelná rána pro moje (již lehce pošramocené) sebevědomí. Před spaním si lupnu další diamox a Haleluja! Ráno je líp. Toast ke snídani zvládám jen s minimálním sebezapřením a vyrážíme o dům dál.
Šnečím tempem se za tři dny dostáváme do Chukhungu (4750m), kde dáváme rest day před průchodem prvního a nejnáročnějšího průsmyku Kongma La. Z cesty stojí za zmínku noc strávená v odlehlé lodži na větrné hůrce, kde jsme jedinnými hosty. Na moment se stáváme součástí nepálské rodiny o třech generacích a vnímáme autentičnost jejich nezáviděníhodnýho života. Okolní krajina je mimořádně chladná a nehostinná. Nejbližší obchod / doktor 10 hodin pěšky. Rostou tu jen brambory a v lednu zamrzají trubky, tudíž se rodinka musí na dva měsíce přestěhovat k příbuzným do Kathmandu.
Úsilí vynaložené na pět kroků do kopečka v téhle vejšce je zhruba ekvivalentní oběhnutí kolečka okolo Lužánek. Krosna už neváží 14kg, ale 30kg. Pálí mě stehna a funím jak bejk. Nedostatek kyslíku ve svalech jim nedovolí řádně pracovat a zregenerovat. Je to boj. Musím uznat (i když nerad), že dostávám pěkně na prdel.
Klasický průběh dne na treku: Ráno kolem 6 vstanu. Vylézt z vyhřátýho spacáku a převlíct se zkonzumuje 95% mojí vůle a energie, neboť je – pardon my french – zkurvená kosa. Jdu na snídani, kafe vyexuju, aby mi nevychladlo, pak jdu do místosti s dírou v zemi a doufám v uspokojivou konzistenci. Napakuju se a vyrážíme. Po půl hodině je mně vedro, takže se vyslíkám. Jdeme skopce, je mně zima, oblíkám se. Jdeme do kopce, vyslíkám se, začne foukat, oblíkám se, přestane foukat, vyslíkám se. Dorážíme do cílové destinace, nafutrujem se a ubytujem v lodži, pak až do večera chillujem ve společenské místnosti, kde je zkurvená kosa. K večeru vyleze panímáma a naláduje kamínka jačím trusem, vše zaleje benzínem a škrtne sirkou. Po hodince se tak o 2 stupně oteplí. Dáme si večeři, zahrajem hry, přečtem kousek knihy a jdem na kuťe. V pokojích je zkurvená kosa. Oblíkám několikatero vrstev, do spacáku strčím flašku s horkou vodou, navrch hodím vypelichanou deku, zapnu se, že mně leze jen špička nosu a pak je mně poprvé za celej den trošku teplo. V noci se často budím a mám šílený sny (známka aklimatizace).
