Pouť do Santiaga de Compostela – Den 25
Rano nas nikdo nevyhazuje a v kuchyni mame nachystany kafe se susenkama. V klidecku posedime a posnidame. Zacinam si takovych vzacnych momentu vazit. Celej den je pod mrakem, ale neprsi. Nohy porad bolavy, nicmene musim ujit o neco vic nez vcera. Cesta vede pres hory doly, sutry, vyvraceny stromy, potoky, lesy, baziny a taky pres jedno z nejvyznamnejsich mist na caminu – Cruiz de Fiero, kriz na hromade sutru, ktera s kazdym poutnikem povyroste o jeden dalsi sutrak plus naruc jeho hrichu. Uz se tesim az vyhodim tu svou naloz.
Prochazim pres horsky mesto duchu Foncebadon uprostred drsne kamenne pustiny. Domy jsou polorozpadly, strechy zaplatovany vsim moznym od lepenky po rezavej plech, zadny znamky moderni techniky. Jsem na tom bidne, uz bych si i dokazal predstavit to pro dnesek zapichnout, plus nutne potrebuju neco k jidlu. Zapadnu do jedne z chatrci, kde se da koupit nejaky ovoce a orechy.. Lepsi nez nic, ale bydlet se mi tady teda nechce.
Pokracuju dal a dostavam se ke Cruizu, ozdobenym miliardou popsanych kamenu a ruznych navesenych serepeticek od lidi, ale ten krizek nahore je docela prtavej. No ze bych z toho byl k uvitrzeni se zrovna rict neda. Mraky vypadaji zloveste a zacina se neprijemne zvedat vitr. Nejblizsi ubytko je asi hodku cesty, takze pridavam do kroku.
Kolem 5 se dostavam k minus petihvezdickovymu alberge (spis bouda, alberge je odvazny to nazvat). Neni tu voda, elektrina ani zachod. Spi se na pude na matracich a dekach, pro ktery je kompliment, kdyz si na ne lehne bezdak. Na kazdym centimetru soska panny marie, krucifix nebo svatej obrazek. Docela scary. Moje nohy vyrazne protestujou, dalsi vesnic je vzdalena 2 hodiny a pocasi je pod psa, takze zvazuju tady zustat pres noc. Obyva to tu sedivej brejlatej starik, kterej neumi slovo anglicky. Krome me je tu jeste 50ti leta Francouzska Linda, ktera uz toho ma dneska taky plny kecky. Silena zenska, 30 let v kuse cestuje po svete a Zaviho by v hlavnich mestech smetla ze stolu. Pokuruje ubaleny cigo, prizemz mi diktuje dlouhej seznam zemi, ktery se daji procestovat pod 15€ za den.
Jednak me dost zajima co vsechno z ni jeste muze vypadnout, druhak jsem utahanej jak kote a tretak uz chci taky nekdy vytahnout tu novou celovku, tudiz se rozhoduju pro ultra punkovej, lehce masochistickej pobyt. Podle Lindy je to vsechno jenom v hlave. Pro me je to zuzujici prostredi, pro dedka teplo domova. Staci preprogramovat mozek a jsem zas free a hepy. Ma pravdu, ale lehcej se to rekne nez udela. Prinejhorsim v noci umrznu nebo me sezerou svabi.
Domaci pro nas kolem 8 uvari nejakou podivne vonici hnedou slichtu, slozenou z cocky, ryze, hrachu, sunky, mrkve a pravdepodobne slusne davky spiny. Avsak! ..chutna to vyborne. Venku je horska vychrice, 3 supne. Okenice mlati jak v nejakym horroru a dvere se musi zajistovat kamenem, aby se nerozletely. Do noci sedime dole u krbu a kecame, at jsme na te promrzle pude co nejkratsi dobu. Dneska vytahuju tezkej kalibr. Navlikam doslova vsechny vrstvy a jdu na kute.
