Koh Rong

[8. – 11. 3. 2020]

Časně zrána, kolem 12 hodiny, nastupujeme do vratké pramice o dvou obnažených motorech a přesouváme se na sesterský ostrůvek Koh Rong. Z necelé půlhodinky je vzápětí třičtvrtěhodinka, když po vyplutí kormidelník zjistil, že zapomněl naložit dva pasažéry (ze čtyř). Jestli jsem si myslel, že krásnější místo už potkat nemůžeme, tak už si to nemyslím. Jak by řekl Standa Gross: “Ta voda je tak křišťálově čistá, že prostě ani křišťál křišťálově čistší být nemůže.”*

Mentolově-tyrkysová vlnka jemně olizuje hladký písek a vytváří na něm roztomilé bubliny. Z našeho bungalovu je to k moři 17 kroků, ale při večerním odlivu je jich 117. Kdybych řekl, že z ložnice máme výhled jako z pohlednice, nevím, jestli bych v krámě takovou pohlednici vůbec našel. Domek má jen dvě nevýhody. Nikde nic netěsní, takže v noci je všechno slyšet (dovnitř i ven) a zadruhé, nacházíme se v revíru zlodějských opic, které mají zálibu v lesklých předmětech.

Volunteers wanted! Na obou ostrovech se vyskytuje značné množství cizokrajných dobrovolníků, kteří ochotně pracují ve zdejších guest housech, výměnou za stravu a střechu nad hlavou. Domorodí vlastníci kapitálu se tak mohou věnovat o poznání bohulibějším činnostem, jako houpání v hamoku a pospávání. Tenhle nápad se jim musí nechat, lenost je nejlepší přítel vynalézavosti.

Domluva s místňáky není zrovna jednoduchá. Anglicky neumí, ale všechno odkejvou, takže můžete dělat co chcete, ale stejně dostanete co nechcete. Kvalita služeb odpovídá jejich ceně. Když si v koši z prádelny přinesete cizí tričko, je to ta lepší varianta. Kokos o velikosti fotbalového míče stojí dolar, obsahuje litr sladké štávy a několik lžic měkké dužiny. Osvěží, zasytí a ještě zbyde místo na pár opečených krabů, nachytaných dětmi při západu slunce. Povětšinou, však z hlediska kulinářského umění lokálních warungů, není moc o co stát. Kabodžská specialita Amok je kotlíková směs všeho, chuťově něco mezi curry a lečem, s nádechem pendreku. Ideální tropický pokrm. Kávovou kulturu raději vůbec zmiňovat nebudu, neboť nám dvěma se pod vlivem bývalé store managerky Starbucksu Patricie zavděčit téměr nedá.

 

Módním trendem ostrovních dam je nošení fešných pestrobarevných pyžámek značky Gucci, Dior nebo Hello Kitty. Pochopitelně si z nich děláme řádnou srandu, až dokud nám spáleným a poštípaným komáry od hlavy k patě nedojde jejich pravý účel.

S ostrovním rájem Koh Rong se brzy rozloučíme. Budeme pokračovat do hlavního kambodžského města Phnom Penh a dále do Vietnamu. Po souši.

———————

*Památná Grossova věta krátce před jeho rezignací, když ve sněmovně obhajoval pořízení svého nového bytu (místo “voda” tehdy použil “původ peněz”).

• 
•