Pouť do Santiaga de Compostela – Den 9
Cil: Najara, 29km. Vecer jsem mel trochu problem usnout a jsem na 90% presvedcenej, ze si tam nekdo v noci lestil bambus. Pravidelny strachani se ozvyvalo z mist kde spal cca 14ti letej korejec, kterej se taky rano tvaril podezrele provinile. Z alberge nas vyperou v 8 a tak jdem sednout do kavarny na civilizovanou snidani. Rozlucka s Valcou je smutna, ale kazdej si tady honi triko predevsim sam za sebe a takhle to proste chodi. Lidi se potkaji, seznami, stravi spolu nejakej cas a pak se zas rozejdou. Z Logrona se rano vymotavame asi hodinu, za coz muzou zejmena moje navigacni schopnosti. Mozna bych mel na svou novou funkci zavcasu rezignovat. Objevil jsem, ze na bolest achilovek mi pomaha ibalgin (kdo by to byl rek), takze opet vyrazim docela presvedcive v botech, ale opet v nich samozrejme nedojdu. Z rana to vypada ze bude zas slejvak, ale v prubehu dne se to protrha a je hezky, coz dela pochod o poznani prijemnejsi nez vcera. Prochazime pres nadherny parky a zvirata mi doslova zobou z ruky.
Na obed se zastavujem v jakychsi kamenych ruinach a moji spolusouputnici chystaji bagety. Furt se tady cpu bagetama, vsude jsou jenom samy bagety! Aspon ze vedle ve vokne prodava nejakej zavsivenej sedlak skopky v plechu. Celej den si drzime slusny tempo. Sice fouka neprijemnej protivitr, ale aspon jsme v suchu. Prvni cca 3 hodiny po-o jsou dost nezazivny, dem furt rovne vedle dalnice, okoli je furt stejny, a nic zajimavyho se nedeje. Jakmile ale prelezem kopec, cely Spanelsko mame jak na dlani. Vlevo jsou zasnezeny hory, vpravo zeleno-zluty pole a louky a v dalce pred nama mesto Najara, vytesany do cervenyho skaliska. Muzu si ukroutit hlavu.
Sebastian jde celej den s igelitakama v botach, protoze rano chtel byt pripravenej na vsechno a pak zapomnel, ze je tam ma. Asi hodku pred Najarou si na to vzpomene a vytahne je, nacez prichazime k mostku pres malej potok. Chce se se mnou vsadit ze ho preruckuje po retezovym zabradli. Samozrejme prijimam a naramne se se Sarou bavime zatimco si v tom potoku totalne vymacha haksny. No hlavne ze sel celej den v tech igelitech. Za to prohrany pivo mne to stalo.
Najara ma neco do sebe. Protika tu divoka reka, nad mestem trci vysoky rudy skaly, domorodci posedavaj kolem vody na upravenych travnicich, srkaji vino a hrajou si s detma a hlasite se smejou. Vstrikne nam to trochu nove krve do zil a vycvachtanej Sebastian dneska skrecuje vareni, takze vyrazime do zdejsiho tapasbaru.
Dneska mi to uz moc nemysli, akumuluje se ve mne unava a boli me cely telo. Jeden by byl byval byl rek, ze to bude po tejdnu jednodussi a ne naopak. Davku optimizmu nam ale nastesti pri veceri serviruje Sara se svou historkou o falesnych znackach, ktery vloni na camino nacmaral nejakej magor a jednu chuderu z Nemecka to tehdy stalo kejhak. Dobrou noc a sladky sny.
