Pouť do Santiaga de Compostela – Den 31.
Cil: Palas de Rei, 25 km. Venku je zamlzeno, zatazeno, zamrholeno, semtam studenej poryv, obcas sprcha, bahno a kaluze. Spis by se tato provincie mela jmenovat Galichčie. Prochazka jurskym parkem pokracuje. Vzduch cistej, vhlkej, prilezitostne lehce zasmradlej kravinem. Cesta vede hore dole jak na horske draze. Rano je kosa, pak se clovek pekne zapoti v kopci, nacez zas zchládne a dukladne vymrzne v skopci.
Po rovnym mesici me aktualni nekomfort uz absolutne netankuje (sokujici.. na sve zhyckanosti si obycejne dost zakladam). Stejne tak kazdonocni barakem otrasajici synchonizovane chrapani vnimam jako uklidnujici ukolebavku. Pro zichr jsem si poridil zvukovou nahravku, kdybych pak doma v tichu nemohl usnout. Po fyzicke strance mam zatim asi nejlepsi formu od startu. Jenom jsem vcera vecer zbouchal trochu podezrely nazelenaly torteliny, takze dneska jedu na dvojitej pohon.
Celkove tady ze svyho stravovani zrovna dvakrat nadsenej nejsem, ale vetsinou neni moc na vyber. Pomer cena/kvalita v bezne mistni „restauraci“ je vyrazne neadekvatni a na suprac narazim zhruba jednou za 4 dny. Rozhodne slusna challenge by camino bylo pro vegana na bezlepkove diete.
Dnesek koncim v docela nudnym meste a jeste nudnejsim alberge. Vsechno je jakysi stary, holy, neutulny, spolecenska mistnost bez zivota, pod oknama hlavni silnic a lidi jsou zamlkli. Podle me uz jsou trochu zdeptani z bliziciho se konce. Jeden by rek, ze to bude spis naopak. Mozna se jim nechce vracet do reality. Dokazu si predstavit, ze zivot je tady pro mnohe podstatne jednodussi (ja nejsem jednim z nich). Jednou mi muj chytrolinskej stryc rekl, ze cesta je cil. Tak tady to rozhodne plati.
