Pouť do Santiaga de Compostela – Den 13
Cil: Burgos, 27 km.Nechci se furt opakovat s tim mizernym spankem, tak jenom pridam novinku do seznamu nocnich rusivych elementu a to jest postel, kterazto po sebemencim pohybu tak hlasite zavrze, ze vzbudi vsechny v okruhu deseti metru. Asi uz jsem musel mit docela slusnej deficit, protoze kdyz me rano Sara vytrhne z komatu, zjistuju, ze vsichni krome me (coz bylo asi 15 lidi) jsou fuc. Nechapu jak je mozny, ze jsem pri rozsvicenym svetle totalne zaspal to stado mluvicich, dupajicich a preskama cvakajicich vychazkaru, ale hadam, ze muj supermozek podvedome spravne vyhodnotil situaci a zapnul obranny mechanismy, abych se taky jednou trochu vychrapal.
Neustaly problemy s wifinou me neprestavaji oxidovat. Nikde nic poradne nefunguje, v trafice par dni zpatky me s 3G simkou pekne vypekli a kdyz uz se clovek v nakym pajzlu pripoji, tak mu automat vyplivne misto kafe vlaznou cokoladu. Dnesni den zaciname bez snidane, protoze tady v tom prasivym San Juanu proste chcipl pes. Po ctyr-kilometrove rozvicce nastesti narazime na prijemnou kavarnicku, kde muzem doplnit zasoby. Do party jsme pribrali Bastiena (24), ze kteryho se vyklubal dost pohodovej typek a jeste Tonyho (cca 30), potetovanyho vikinga z Finska, kterej meri 2 metry, ma dlouhy blondaty dredy, plnovous, bicaky jak moje stehna a na camino prijel s maminkou. Tony sazi prumerne 40 kej denne, zatimco mamca se obcas popoveze busem. Drzim s nim tempo cely dopoledne a zbytek grupy ztacim nekde vzadu. Sviti slunko, ale je silena kosa. K ranu bylo kolem nuly, takze mam navleceny vsechny vrstvy, zatimco Tony si to straduje v kratasech a triku. Tohle ma jako bejt Spanelsko? Seriously? Kolem poledne uz toho magora nestiham a mam hlad (pf, ten si beztak obed nekde ulovi po ceste), takze se loucime a v restice cekam na svy kompaneros.
Dneska mame pomerne dlouhou streku a jeste se zhruba v pulce musime vyskrabat na celkem strmej kopec. Po nekolika dnech v dolinach a lesich se opet dostavam na misto se spektakularnim vyhledem na mile daleko a viditelnost je 100%. Po ceste potakavam dva vypaseny nasince. Typek na me: „verar ju from?“ Na fleku poznavam prizvuk, takze rovnou odpovidam: „Taky z Ceska.“ Je to divny, ale po chvilce moc nemame o cem, takze baj baj spekouni a jdu raci zas za svejma felakama.
Posledni desitka do Burgosu je betonova silnic, vedouci prevazne prumyslovou casi mesta, tudiz nic moc zabavnyho. Pocasi uz je na triko a jakmile se dostavame do centra zacina se mi tu libit. V Burgosu zustavame 2 noci, takze bookujem luxusni apartmanek a dneska si udelame hezkej vecer. Kdyz prichazime vystaveni ma misto, od postarsiho parecku z Holandu k nasi nelibosti zjistujem, ze klice je potreba si vyzvednout v hotelu na druhym konci mesta. Pri pohledu na nase zdeseny vyrazy se nas typkovi asi zželelo a nakonec Saru tam i zpatky svezl karou, zatimco my jsme mu mezitim zabavili panicku. Uuuuf diky mooc hombre!
Sebastian tenhle tripek neplanoval (ale jak on rika camino ho privolalo), coz znamena, ze jeslti chce stihnout letadlo a zaroven dojit do Santiaga po svejch, musi se s nama zitra rozloucit a docela maknout. Jeho misto zaujima Bastien a co by to bylo za rozlucku, kdyby jsme si nedali trochu do nosu a nezablbli ve meste. Stihli jsme ukuchtit famozni krevety (kdyz jsem dostal za ukol je oloupat, pricemz pulka z nich se jeste hejbala, tak jsem z toho teda zrovna na vetvi moc nebyl), probehnout se kolem dokonale nasvetlene katedraly, skamaradickovat se chlupacema a ozrat se s hipsterskou barmankou tesne pred zavirackou. Do ciste vonave postylky uleham ve 3 a do 10 jsem tuhej jak drevo.
