Začátky, koaly a klokani
Začínat od píky v cizí zemi je docela dobrodrůžo o tom žádná. Všechno je nový, člověk nic nezná, neví a zjišťuje, že představa otevřených náručí a nepřeberných příležitostí není zrovna realistická. Myslí si, že umí anglicky, ale vlastně to taky není tak úplně pravda. Australská prasečí výslovnost a nová slovní zásoba nám občas dávají zabrat. Někdy se tady motáme jak hovna pod splavem, takže ve stylu správnejch lovičů pokémonů chodíme po ulici s nosem nalepeným na mapu v mobilu. Ze začátku je to asi vždycky trochu boj, ale zárověň osvěžující zkušenost, jenž se slovy jen těžko popisuje.
Kdybych měl vypíchnout tři chrakteristiky typickýho Australana (neboli Ozzíka) z Gold Coastu, tak je přátelskej, línej a chodí bosky. Všechno je v cajku, pohoda, klídek, leháro. Aby ne, když všechny těžký práce za něho dělaj studenti a přistěhovalci. Revizorky (ano převážně ženy) se usmívají a klábosí cestujícíma, autobusoví řidiči a pokladní v supráči jakbysmet. Bezdomovce jsme myslím zatím viděli 2, jeden měl iphone a druhej airmaxy.
Ale co mě tady zatím asi nejvíc prudí? Birokratická zkostnatělost, formalitivita, pravidla, nařízení, úzkprsost a pocit nesvobody. Na všechno je potřeba papír, licence, certifikát, povolení nebo karta. A myslíte si, že tady někdo uzná lejstro z cizí země? Kromě řidičáku ani prd. Chceš makat na stavbě? Musíš mít bílou kartu, udělej test a zaplat‘. Chceš dělat s dětma? Potřebuješ modrou kartu, udělej test a zaplat‘. Chceš pracovat v baru? Certifikát RSA, test a plat‘. Facepainting? 80 papíru a milion dolarů. Nemáš papír, něco provedeš? Následuje astronimickej flasrt (+ pro nerezidenty vyhoštění ze země). Jednou jsem při vstupu do klubu zapomněl v kapse petku se zbytkem vína (vyhroceně přelitou z lahve, jelikoz pít na veřejnosti se nesmí) a vyhrožovovali mi pokutou 20.000$. V pátek večer je v centru každej třetí chlupatej a každej šestej ještě chlupatější (policejní pes).
První otázka při pracovním pohovoru: Are you lokal? (Jsi rezident Australie?). Odpověď rozhoduje o průběhu následujícího jednání. Není tohle náhodou diskriminace? Imigranti jsou ve výrazné nevýhodě, což je pobuřující zejména proto, že dnešní „locals“ jsou sami potomci pristěhovalých Angličanů, kteří se usadili se a zbohatli díky nerostnému bohatství, jenž ukradli původnímu obyvatelstvu, přičemž nenávratně poškodili místní unikátní přírodu.
A co jinak? .. aby to nevypadalo, že jenom brečíme, to zas néé. Máme se fajnově 
🙂. Je tu krásně, sluníčko a teplíčko. Vysoký baráky, nadupaný káry, bary, kaféčka, nekonečně dlouhá písčitá pláž, oceán, vlny, chill a bikiny
. Párkrát už jsem se svezl na surfu a jak jinak, byla to láska na první pohled 
. Práce už se nám rýsuje, Paťa má rozjednanej flek ve stylové kavárně a já v baru. Sem tam se objeví nějakej víkendovej job na eventu (kde se dá zarobit skoro na celej měsíční nájem) nebo pár hodin tenisu, takže na bagety zatím máme 
. A když není do čeho píchnout, tak sbalíme knížku, reprák a škopky (samozřejmě v papírovým pytlu), všechno hodíme za hlavu a jdem na pláž. Pomalu si zvykáme na vyklidněnej přímořskej lajf. Jak říkaj Ozzíci … no worries.
