Pouť do Santiaga de Compostela – Den 11
Cil: Belorado, 23 km. V 7 nas jakejsi plesnivej udrzbar mistniho alberge probouzi stylem, ze kazdymu dukladne zazvoni pronikavym zvonkem centimetr u ucha. Ofiko musi vsichni vyklidit pole do 8, ale zatim to nikdo moc nehrotil a odchody kolem 9 mezi poslednima jsou pro nas na dennim poradku. Plesnivec je prijemnej jak cesta do prace, nenecha nas ani v klidu dosnidat a uz nas pere na ulic. Ranni nepohodu zachranuje krasny pocasi a pohodova dopoledni prochazka. Sara nam tluce kliny do hlavy a tvrdi, ze si umi oliznout loket. (No, jenom si to zkuste). Ja na to, ze si umim oliznout spicku nosu, necez Sebastian bez premysleni prohlasi: „Well… I can suck my dick.“
Vesnicky kramy jsou o vikendu zavreny, takze mame trochu problem schrastit neco k jidlu. Uz jsme celkem zoufali a tak vlezem do neceho co pripomina stodolu a zadonime o kus zvance. Privetiva domaci nam prichysta bagety (rano jsme se jednohlasne shodli, ze dneska bagetu ani zanic) a jeste dovali vychlazeny skopky. Nahazem to do sebe bez mrknuti oka a spolecnost nam dela cela jeji rodina. Nic za to nechce tak ji vnutime aspon zmackanou desitku a jdem si zas po svejch.
Odpoledne potkavame naturbeny babky z Norska, prohodime par vet a za 10 minut uz je ztracime za obzorem. Pak dva Svycary, prvni za sebou na dvoukolaku tahne dva bagly a druhej nema nic. Prej ze ma transplantovanou hercnu a best friend ho vytahl na camino, aby si trochu protahl nohy. Pak Australana s metr dlouhym objektivem a krosnou jak barak, a nakonec miniaturni Japonku, ktera nabaluje Sebastiana.
Dneska mam dobrou naladu a jde se mi dobre. Trochu nezazivnej je asi 6 km dlouhej usek pred Beloradem, kde se jde vedle dalnice, cesta je rovna jak podle pravitka a neni videt ani konec ani zacatek. Pred nama se melou zlovestny cerny mraky, tak radeji pridavame do kroku. V momente kdy se nam za zadkem zabouchnou dvere od alberge, spusti se takovej slejvak, ze jenom koulime ocima a otirame si cela. Lidi co prisli 10 min po nas uz jsou zmokli jak slepice.
Ubytko je celkem k svetu, ovsem poutnicky menicko slozeny z rozblemtane chlebove polivky, pripalenych masovych kouli s gumovejma hranolkama a zdrclyho pudinku stoji za starou berlu. Dost tady postradam nejaky zdravy jidlo, ale kdyz clovek prijde hotovej po celym dni tak se mu to fakt nechce resit. Vecer zakoncujem s vinem v ruce u kulecniku a infantilnich deskovych her.
