Pouť do Santiaga de Compostela – Den 20
V nedeli (den 19.) rano zjistuju, ze vsechny hadry co jsem vcera pral jsou sice vyjimecne suchy, ale o cislo mensi. Nejotravnejsi jsou gate, protoze mi tahne na kotniky. V tech prackach aby se prase vyznalo. Co se poutnickych excentristu tyce, potkavam po ceste Skota v kiltu, kterej furt jenom zpiva, pak nejakyho vysinutyho Ukrajince, kterej zaboha nemuze pochopit, ze tomu jeho esperantu proste nerozumim a do tretice vyfesakovanyho chlapika v obleku a botaskach. Bonton musi bejt i na caminu.
Konecne zacina byt pekne teplicko, tak jak to mam rad. O neco hur to snasi Cornelie, se kterou to odpoledne sekne a rozplazne se na dlazbe jak dlouha tak siroka. Asi se ji z toho slunicka v kombinaci s neustalym zvanenim zavarila siska. Nastesti se nam ji s Bastienem dari rychle vzkrisit a za chvilku uz zas slape dal. Sara si jde solicko a konci den s 12 kilakovym naskokem. Ja jsem v nedeli linej jak ves (ostatne jako kterejkoliv jinej den), od rana se poflakuju, posloucham svy oblibeny valy a neni mi lito stravit hodinu v lesiku pri hledani tehle krasavice.
Jsem zvedavej jak dlouho me to s tyckou bude bavit. Cundr koncim v 21 km vzdalenym Sahagunu a jelikoz Cornelie se nekde ztratila (bohudik), uz jsme s Bastienem jenom dva musketyri.
Pondeli (den 20.), Puvodni cil: Mansilla 36 km. Nakonec Religios, 31 km. Rano jsem lehce premotivovanej a vyrazim driv nez obvykle. Nechce se mi cekat, takze Bastiena nechavam v propadlisti dejin a kladu si hrdinsky za cil pomerne solidni streku do Mansilly. Nemusim asi podotykat, ze tycku jsem zapomnel v alberge. Dopoledne odsejpa a po 11 kilacich a vydatnym brunchi se ocitam pred strategickym rozhodnutim. Sipka ukazuje doprava i doleva. Nikde nikdo koho by se dalo zeptat. Takze ententyky, jdu doprava.
Du dlooouho, uz mam docela hlad, vyhlizim vesnici nebo cokoliv. Nic. 3 hodiny a furt nikde nic. Dobra zprava je, ze sipky tu jsou, tudiz ztracenej nejsem. Na nohach se mi zacinaji delat puchyre, rovnou 3, co prosim?! A primo zespodu na slapce. K tomu prava achilovka je zbarvena do fialova a natekla. Jeden si naivne mysli, ze v pulce camina uz je za vodou a ani hov**. Propichuju, lepim, menim boty. Co minutu ze sandalu vyklepavam sutr. Uz by vazne bodlo naky mesto. Nic. 20 kilometru nic! Vyrizenej, vyprahlej a hladovej dokulhavam do Religiosu a pro dnesek uz skrpale bez vycitek vesim na hrebik. No.. myslim, ze jsem mel jit doleva. Kdybych nebyl takovej vocas, tak si pred odjezdem koupim kapesniho pruvodce, jako vsichni ostatni.
Vecer se na ubytku shledavam s Bastienem. Ten sel samozrejme jako spravnej Nemcour tou vice praktickou (levou) cestou a nabral pri tom nase dva staronovy kamose, Huana (Irsko) a Luisu (Francie), se kteryma jsme sdileli pokoj dva dny zpatky. Vecer travime na kopci za humny, s cervesou v ruce a zapadem slunce na obzoru.
