Pouť do Santiaga de Compostela – Den 27.
Puvodni cil: Villafranca, 24 km. Nakonec: Trabadelo, 35 km. Orientace ve mestech nebude z mych silnejsich stranek. Rano trva vecnost, nez se mi podari dostat zpatky na camino. Nejdriv se totalne zamotam pri hledani bankomatu a pak mne jeste blbe poradi. To, ze domorodec nema paru o jedne z nejvyznamejsich poutnickych cest na svete, vedouci pres jeho mesto.. Ok.. ale ze me posle uplne na druhou stranu (coz mi docvakne po dobrym kilaku), tak to uz je na facku.
Dopoledne potkavam vedle cesty na bobku sediciho vousace v satku jmenem Jose. Vyrezava musle ze dreva a prodava je kolemjdoucim po 15€. Zastavim se na cucku a hned me zacne namotavat. Pomerne slusnou anglictinou mi vysvetluje svou rezbarskou techniku. Prisedam k nemu a prohlizim jeho skvostny vytvory. 15 se mi zda dost, takze jdu po chvili zas o dum dal. Asi za hodinu me dojizdi ve sve polorozsypane kraksne bez pasu. Kvuli desti zvedl kotvy. Vehementne se ke mne hlasi a dostavam nabidku odvozu do nasledujiciho mestecka Villafranca. No, mozna je to trosicku cheat, ale prsi, je to jeste 8 kilo a hraju si tady od zacatku na yesmana, takze prijimam.
Za deset minut jsme na miste a jelikoz mam ted hodku a pul k dobru, zvu Joseho na decku. Jakozto spravnej mistnak me vytahne do nejstylovejsiho baru ve meste, posazenyho na skale, s krasnym vyhledem a rekou hucici v udoli 50 metru pod nohama. Jedna sklenka strida druhou a Jose se rozpovida o svym zivote.
Jeho oblibeny cislo je 13 a je to dite stesteny, protoze uz mel nekolikrat pekne na kahanku. Ve 14 letech se ho pokusila zabit vlastni matka, kuchynskym nozem. Zachranil ho pradelni kos v ruce. Pak na neho malem spadl obri sutr ze skaly, kdyz s kamosema blbnuli u jezera. Na posledni chvili ho uvidel a uhnul. Sutr dopadl na jeho misto. Pak se ho znovu pokusila zamordovat mati, kdyz na neho ze 4. patra hodila stromek v kvetinaci, kterej ho jenom tesne minul a doctverice nedavno vypadl z balkonu, 5 metru nad zemi, kdyz se oprel o zabradli, ktery nebylo upevneny (ukazuje mi jizvu po sroubech v rameni). Mimochodem jeho mati trpi maniodepresivnim sydromem a mysli si, ze Jose je clenem mafie a jeho tatik, ze je satan. Nevim proc, ale zeru mu to i s navijakem.
Dvakrat typka vyskolim v kulecu a pred rozloucenim si chci koupit tu jeho musli, jako pripominku tehle chvile. Jose vytahuje unikatni neprodejny kousek ze stromu jmenem Madroño, jehoz vyroba udajne zabere 10 hodin a ktery je tvrdosti dreva srovnatelny s bukem. Dostavam ho cerstve naolejovany, s kamaradskou slevou a prednaskou, jak se o neho hezky starat.
Odpocatej a lehce ovinenej se celkem bez problemu dostavam do Trabadela. Alberge se mi zamlouva, takze pro dnesek padla. K veceri si objednavam sklenicku vina na dobrou noc, nicmene jsem malinko nepochopen a fasnu celou flasu. No, co s tim kdyz uz je otevrena. Osudu se neda vzdorovat.
