Pouť do Santiaga de Compostela – Den 28.
Puvodni cil: Fonfria, 31 km. Nakonec: Padronelo, 27 km. Rano je v klidecku, pocasi v klidecku, jdu si v klidecku, cesta je zajimava, uzka a klikata, hodne do kopce, v okoli hory, lesy a pastviny.. Najednou z niceho nic deset metru prede mnou uprostred pesiny funi gigantickej cernej bejk s pulmetrovyma rohama a zeleznou obruci ve frnaku. Stojim jak oparenej, neni kam se schovat, pral bych Vam videt muj vyraz. Instinktivne nahmatavam v kapse svuj tupej zaviraci nozik. Ta hora masa me pomalu obchazi v takove blizkosti, ze ho muzu tim pajzakem polechtat na koulich (moc nechapu co jsem si mysel, k nicemu jinymu by mi stejne nebyl). Po sakra dlouhejch deseti vterinach se za bejkem ze zatacky vynori vysmatej baca, kterej ma ze me ocividne prdel. Not cool bro!
Neuplyne ani pul hodiny a vyriti se proti me pro zmenu splasenej kun, kterej zdrhul nejakym nezkusennym jezdcum na caminu (jak pozdeji zjistuju). Samozrejme zas v neuzsim moznym miste. Tentokrat skacu sipku do krovi. Co je to dneska za psycho? Docela by me zajimalo, jestli to nekdo za mnou nekoupil. Tohle mi vazne nedela dobre, zas tolik s sebou tech boxerek nemam.
Jenom co se trochu hodim do klidu, prichazi mi zprava od Sebastiana at si davam majzla, ze ho po ceste napadli tri cokli. Zachranila ho tycka v ruce. Uz bych si raci mel zas nakou sehnat. Zvirata mely dneska asi vysokou biozatez.
Odpoledne je lehce pochmurné. Hory v mlze. Poprchava, vesnicky jsou maly, vylidneny, vzdycky jenom par kamennych domu obrostlych mechem. Potkavam minimum lidi. Sem tam potemnela hospoda. Spousta volne pobihajicich psu, vetsinou hunati vlcaci. Vitejte v Galicii.
Kvuli desti koncim o neco driv, v malym rodinnym alberge, jenom pro par hosti. Tepla netece. Nejstarsi domaci je pekne nevrla jezibaba a nonstop na me zakabonene cumi. Na baru u piva potkavam toho silenyho vikinga Tonyho. Jsem zvedavej na jeho pribeh.
