Pouť do Santiaga de Compostela – Den 1.

Vybavicka sbalena, letenka vytistena, rybka nakrmena… takze adios amigos.

Vstavacka ve 3 rano je chutovka, ale stejne jsem nemohl dospat. Skacem do auta a frcime smer Bratislava, po 5ti minutach zjistim ze nemam ridicak, takze me se smrti v ocich strida Pata. Ponauceni z cesty, verte radeji cedulim na silnicich nez google mapam.. a nebo muzete i tem, ale chce to zadat spravny letiste O_o. Kdyz se gate zavira v 6 a letadlo odlita 6:30, tak vazne nestaci dorazit 6:20, trocha stresu na letisti nesmi chybet. Patina slzicka pri louceni me privedla k uvedomeni, ze mne ty Vase osklivy obliceje asi budou docela chybet.

V letadle se da kupodivu i lehce schrupnout, ovsem kdyz Vam spekenzi na vedlejsim sedadle 2x za 20 min dloubne loktem do zeber, tak mate se spanim po ftakach. Dostat se v Londyne z priletu k odletu je tak na hodku a pul, pricemz clovek vystoji 4 fronty, kompletne vysklada a nasklada zavazadlo, necha se osahat od tlustyho negra, pas mu vyznamne zkontroluje arabac s knirem a jarmulkou a ujde asi tak dva kilaky, z cehoz pulka cesty vypada jako vnitrek Vankovky, jenom krome hader jsou vsude vonavky a chlast. 11 kg (bez vody) na zadech zacina byt po pul hodine celkem neprijemy. Nastesti voda me tu netizi, protoze na vsech zachodech tece jenom tepla a do pulcaka evianu za 3,5£ se zas tak nehrnu. 6ti hodinovy cekani je docela opruz, nastesti mam s sebou vzdelavaci materialy. Jak jsem pochytil na Olomoucke, cisla by k domluve mohly postacit.

Ve fronte na letadlo se se mnou dali do reci dva dedci s krosnama, taky jdou do Santiaga, to je nahodicka. V letadle zjistime, ze mame sedadla vedle sebe.. What ?! Takze jsme docela poklabosili, moje anglictina trochu zarezla, ale z toho jejich vyhrocenyho britskyho prizvuku mam dobrej den doted. Vylizam z letadla a jeste na schodech vytahuju brejle, v Biarritzu je 20 stupnu a ani mracek. V buse do centra si se mnou zas chce nekdo povidat. Zakrslej frantik, jenom o neco malo vetsi nez ja se zajima kam mam namireno, ale nakonec z neho vypadne par uzitecnych tipu, takze diky kamo. Ve meste prvni zastavka plaz. Roztahuju karimatku, odepinam sve ultranevkusne odepinaci nohavicky, sleduju lidi na serfu a tise jim zavidim, tlacim rozmacklej lepenak a cekam az se mi typek z couchsurfingu uraci ozvat.

Po chvilce cekani se zjevi nejvic friendly, easygoing and nice guy ever jmenem Guillaume, ubytuje me na svym gauci v malym bytecku primo v centru Biarritzu a srdce ma na dlani. Omlouva se ze prisel trochu pozdeji, mel v praci dlouhej den do 7 a pak se musel jit na hodku odreagovat do vln. Dam si rychlou sprchu, naskocime do neceho co se neodvazuju nazvat autem a vyrazime na barbecue k jeho kamojdum. Na party je asi 15 lidi, prevazne holky a kazdej pes jina ves. Slysim francouzstinu, anglictinu a nemcinu. Borci si potresou, s holkama pusa pusa na tvar, hezky privitani. Kalime dvoudecovy heinekeny (normalne velky pivo ve Francii podle me jeste nevideli), grilujou se nejaky podivny klobasky, ktery se nasledne strci do ceho jinyho nez do bagety a sedime venku na zahrade asi do pulnoci. Pri rozlucce samozrejme zase libacka, nevim no asi na to proste nejsem zvyklej. Guillermo po 5ti kouscich hupsne za volant a jedem zpatky do bytu. To ze mu nekdo postrikal cely celni sklo mydlem (asi kvuli parkovani ve vjezdu) ho ocividne vubec neznepokojuje, jenom s usmevem prohlasi ze sterace zapinat nebude, jinak by se to rozmazalo. Pro dnesek toho mam dost, usinam 10cm nad polstarem, ale s dobrym pocitem.

• 
•