This is Zealand: South Island 2
Queenstown je sympatický městečko s horským vajbem. Z jedné strany jezero Wakatipu, průzračný, kilometr hluboký a pekelně studený. Z druhé strany dominantní hory, strmý a dopůli zasypaný sněhem. V ulicích je spousta kšeftíků, jedna vesmírná burgrárna (Fergburger) a na každým rohu zážitková kancelář, před níž poskakuje kozatá blondýna, lákajíc kolemjdoucí na aktivity všeho druhu. V jejich repertoáru nechybí sky diving, paragliding, bungy jumping, canyon swing, jet boating, horse riding, rafting, fishing, canyoning, helicoptering a X dalších, jenž nenechávají mou kreditku vychladnout. V okolních kopcích se skrývá zepár skiareálů a nespočet výživných tracků, jak pro chodce, tak pro bikery. Jezero brázdí parník Earnslaw, starožitnej kousek, jenž svým pasažérům nabízí spektakulární podívanou, nejen kolem dokola, ale i dovnitř svých strojových útrob, kde upocení pikolíci přihazujou pod kotel, div to s nima nešlehne. Na palubě hraje děda na klavír a béká lidovky. Parník nás vyklopil na ovčí farmě. Na programu je hostina a pak lehce drastická demonstrace stříhání vlny jedné umečené nebožačky. Ještě štěstí, že v tomto pořadí. Potkali jsme krajany, tak dem večer na pivo. Zkrátka v Queenstownu se člověk nenudí. Jenom těch šikmooček s foťákama je tady zas nějak moc.
Ve štadtlu jsme se zasekli o něco dýl, než bylo v plánu, ale když se člověku někde líbí, tak kam by se hnal. Hm, jenže nám se tady vlastně líbí všude. Teď už ale otočka a po druhé straně ostrova zpátky nahoru. Za jízdy posloucháme Nohavicu. Přijíždíme do Wanaky a venku je léto. Jupí, opalovačka a koupačka v jezeře! Někteří nedobrovolně. Po zevláckým odpoledni přejíždíme na okraj města do kempu u velkých borovic a řeky. Škopky hned šup do proudu, pro tento účel je teplota vody znamenitá. Vytahujem svoje kempingový nádobíčko, již třetí den v kuse se podává green curry. Co se tady všechno nenaučíme, správnej skaut si vaří do foroty. Cpem se a koukáme na nádhernej západ slunce, pak na Pána Prstenů. Do termosky chystáme horkej čaj na ráno, kdyby si to někdo nahoře s tím létem zas rozmyslel. Už jsme pochopili, že počasí je tady značně schizofrenní.
Celej west coast je vspodstatě deštnej prales, hory a moskyti. Ti mě zas tak netrápí (asi jim nechutnám), ale Paťa z nich šílí. Každej večer vyšplíchá auto sprejem a pak se celou noc dusíme. Často potkáváme Čechy nebo Slováky. Němčourů je tady tolik, že jsem na vážkách, jestli vůbec nějací zůstali v Evropě. Taky jsme měli tu čest se spoutou divokých zvířat, jako např. tučňáci, lachtani, delfíni, posum, kea, weka (česky chřástal) a další. Krávy a ovce sice nejsou divoký, ale za zmínku stojí, protozě se jich na zélandských kopcích pase dohromady asi 80 milionů. Dovedete si představit těch ho… 💩náckých psů. Nejoblíbenější ftípek ozíků na kiwáky se týká koitusu s ovcí. Kiwáci to nemají rádi. Asi na tom něco bude. Chystáme se k přejezdu na severní ostrov. Nahrávání fotek na web mně drásá nervy. To i pračlověci měli rychlejší internet! Nerad bych přetáhl strunu, končím hru a beru tisícikorunu. Pokračování příště.
