MEXICO, CANCÚN [25.-28.2.2021]
Přejezd přes Česko-Rakouskou hranici směrem z Brna do Vídně byl bezproblémový. Nečekalo se a když jsme řekli, že máme namířeno na letiště, tak celník jen zběžně hodil očko a mávl rukou ve směru jízdy. V podobném duchu se nesl celý zbytek cesty, snad jen s menší nepříjemností na přestupu ve Frankfurtu, kde si jeden z právě graduovaných federálních fízlů honil triko na zmatených civilistech. Vysloužil si proto od nás přezdívku Hitler. Kolega u kontroly zavazadel nám následně takovým způsobem prošacoval batožiny, že jsem jen čekal kdy začne rozmotávat ponožky. Šli jsme proto z jednoho letadla ke druhému asi hodinu. Zajímavé bylo, že test na covid nám nikdo nezkontroloval ani jednou, přitom jsme s tím měli takový nervy, jelikož post-covidové Pájoládě skončila karanténa teprve den před odletem.
12ti hodinový let byl úmorný, časový posun je -6 hodin, takže ještě ten týž den přilétáme do Cancúnu. Venku 27 stupňů a slunečno. Naše vilka je umístěna v tzv. Zona Hotelera, což je 20km dlouhý pruh s nádherou pláží, oddělený od pevniny lagunou a nemilosrdně zastavěný neprostupnou hradbou gigantických hotelů. Díky koroně je většina z nich podprůměrně obsazená, za což jsme rádi, i přesto však Cancún působí jako masově turistická destinace, něco jako Makarská riviéra pro Američany. Tomu samozřejmě odpovídají i ceny, za které už tak rádi nejsme.
Mexikánci se zatím jeví sympaticky. Jsou přátelští, úslužní a pouliční otravovači chápou význam slovíčka ne, termín v mnohých jiných zemích (např. asijských) zcela bezvýznammý. U stánku vedle naší vilky nás oslovil jeden čávo. Celodenní výlet na katamaránu a že jsme to zrovna my, tak pouze dnes mají výhodou slevu z 90 na 55 dolarů! Kupujem.
Vyhlídka celodenního pobytu na slunci je mírně znepokojující, vzhledem k tomu že barva naší kůže je již po prvním dni sytě růžová. Vítr ve vlasech, pivo v ruce a rajský ostrůvek Las Mujeres to však hravě přebíjí. Korunu tomu nasadil čávo když začal rozjívenému osazenstvu katamaránu lít tequilu z výšky přímo hrdla. Občas však kvůli větru skončil obsah láhve v jedincově nose či oku. Plachty jsou napnuté a z repráků se hrne latino music. Škoda snad jen té velkokapacitní upsellingové politiky organizátorů.
Půjčeným Chevroletem Onix opouštíme Cancún a po cestě ještě děláme rychlou zastávku u stánku se “suvenýry”. Po písečné cestě přijíždíme na výběžek Isla Blanka, kde se rozprostírá famózní laguna se stabilním větrem. Ráj kitesurfingu. Já s Paťou si užívame životní poježděníčko (zároveň její první svezení na prkně, tomu říkám narozky!), zatímco Eda s Pájou hodují na čerstvě vylovené rybě.
